Gregorc slavil záchranu, pak (zase) postup. Už je ze mě skoro Čech, hlásí
Foto: Jan Vavřina, mountfieldhk.cz
Úctyhodných jedenáct let v řadě nechyběl na mistrovství světa své kategorie. Ať to bylo za osmnáctku, dvacítku, nebo posledních šest let už za seniorský výběr. Řeč je o slovinském reprezentantovi Blaži Gregorcovi, který se po putování severskými soutěžemi v roce 2013 usadil v Česku. Letos ale vyměnil pardubický dres za trikot úhlavního rivala z Hradce Králové. „Chci hrát v top týmu. Pardubice tohle ztrácejí, proto jsem chtěl změnu,“ vysvětluje v rozhovoru pro hokej.cz.
Gregorc prožil s pardubickým mužstvem psychicky hodně těžkou sezonu, ale nakonec si mohl oddechnout, když se Dynamo vyhnulo baráži. Měl tak dost času nachystat se na světový šampionát divize IA. Ten dopadl úplně stejně jako všechny od roku 2010, pokud se jich účastnilo Slovinsko – jeho triumfem a návratem mezi světovou elitu. Letos však šestadvacetiletého obránce čeká ještě o dost nabitější ročník.
Slavili jste vůbec postup? Zažíváte ho každé dva roky, takže to pro vás asi není nic zvláštního…
Může to vypadat, jako bychom vítězili jednoduše. Ale není to tak snadné. Každý zápas je těžký a vyrovnaný, letos jsme prohráli s Polskem a byli jsme trochu nervózní, v závěru turnaje na nás byl celkem tlak. Naštěstí jsme to zvládli.
Příští rok už by se to chtělo udržet v elitě, že?
Chtěli bychom hrát v elitě pořád, ale nedaří se nám to. Teď jsme zpátky, příští rok zkusíme porazit Čechy (směje se) a udržet se. Taky pro nás bude důležitá kvalifikace na olympiádu, rádi bychom se tam znovu dostali a jeli do Jižní Koreje. Takže nás v téhle sezoně čekají dva velké turnaje.
Hádám, že jste pozorně sledoval šampionát v Rusku. Co jste říkal na Maďary? Jako nováčci se málem udrželi.
Ani nevím, jestli vůbec někdy předtím byli v elitě. Ale hráli opravdu dobře. Nesledoval jsem je podrobně, jen vím, že porazili Bělorusko. Na začátku je měl každý za jasného outsidera, ale oni ukázali, že to není úplně pravda. Málem se udrželi, to je pro ně dobré.
Jak byste srovnal jejich tým s tím vaším?
Myslím, že jsme lepší! (směje se) Pokaždé když spolu hrajeme přátelský zápas, tak vítězíme. Neprohráli jsme s nimi ani nevím kolik let… Zkrátka co si pamatuju, co hraju. Řekl bych, že jsme o dost lepší. Ale tohle je mistrovství světa, stačí jeden špatný den a máte smůlu. Musíte se na ten týden, nebo v elitě na dva, nachystat na sto procent.
„Učím se, možná můj další rozhovor už bude v češtině.“
A co jste celkově říkal na mistrovství? Další zlato pro Kanadu...
Kanada má každý rok top tým. Ale Češi mě opravdu zaujali. Poslední roky se jim až tolik nedařilo, ale letos hráli ve skupině skvěle. Jenže jak říkám, potom přijde jeden špatný den ve čtvrtfinále proti Američanům, prohrajete a vypadnete. Není to tak snadné, jak se zdá.
Takže jste Čechům fandil?
Samozřejmě, hraju v Česku tři roky. Teď už je ze mě skoro Čech.
Cítíte se tady jako doma?
Ano, cítím se tady jako doma. Je to podobná země jako Slovinsko, takže se cítím jako doma a taky trochu jako Čech. Akorát mi chybí slovní zásoba, proto teď nechci mluvit česky. Ale učím se, možná můj další rozhovor už bude v češtině.
Z Pardubic jste teď přešel do Hradce, takže zůstáváte ve východních Čechách. Líbí se vám tenhle kout republiky?
Jasně, ale taky bývám často v Praze a tam se mi taky líbí. Podle mě je celé Česko pěkné. Opravdu si to tady užívám.
Jak se v novém týmu cítíte?
Cítím se tady výborně. Přijel jsem týden před startem přípravy, takže jsem tady teprve chvíli. Ale do Hradce je to z Pardubic blízko, takže už jsem tady dřív byl, třeba na obědě nebo na večeři. Něco málo z města jsem už viděl.
Kolik spoluhráčů v Mountfieldu jste už znal?
Kromě Martina Štajnocha jsem znal jenom jednoho, Čapína, který dřív hrál v Pardubicích. S ostatními jsem se seznámil až teď. Ale to není problém. Jednoho dne je zkrátka potkáte a jsou z nich vaši přátelé.
Přišel jste do Hradce proto, že má větší ambice než Pardubice?
Ano, to byl ten důvod, proč jsem přišel. Chci hrát, co nejvýš to jde, chci hrát v top týmu. Pardubice tohle ztrácejí, proto jsem chtěl změnu. Chci tady hrát play off a tam udělat výsledek, něčeho dosáhnout. A ne jen bojovat o udržení v extralize.
„Musíme se ukázat a nedat to Rusům zadarmo. A Spengler Cup? Každý ví, co znamená.“
Bylo pro vás loni frustrující hrát dole v tabulce a bát se o udržení? Zvlášť v tak historicky úspěšném klubu, jako jsou Pardubice.
Samozřejmě není dobrý pocit, když jste dole a bojujete o to, abyste nešli do baráže proti týmům z první ligy. Není zábava hrát, když prohráváte. Určitě tam byla nervozita, ale na druhou stranu musíte mít čistou hlavu.
S Hradcem vás v srpnu čekají i Ufa s Omskem, o Vánocích Spengler Cup. Jak se těšíte?
Oba to budou výborné turnaje. První proti ruským týmům bude „přátelský“, ale pořád to jsou Rusové, takže se musíme ukázat a nedat jim to zadarmo. A Spengler Cup? Každý ví, co znamená. Je to největší turnaj v Evropě, hrají tam opravdu dobré týmy, těšíme se tam.
Ale o to budete mít v sezoně zase nahuštěnější program a míň času na odpočinek, už tak toho máte dost. A na turnaji se hraje každý den.
Musíte pečovat o svoje tělo a jakmile zápas skončí, nachystat se na další den. Dobře se najíst, vyspat, protáhnout, nedělat hlouposti. Ale to je hokej, na to jsme zvyklí. Je spousta turnajů, hlavně mistrovství světa, kde jdou zápasy rychle po sobě.
Co víte o atmosféře na Spengler Cupu?
Byl jsem v Davosu na jednom zápase Ligy mistrů s Pardubicemi, ale to není to samé. Člověk se o tom něco dočte z novin a podobně. Je to velký turnaj, sleduje ho spousta lidí, přijde plný stadion. Atmosféra je neuvěřitelná. Ano, o tom jsem slyšel.
Share on Facebook
