Dvě Češky v ruské all-star game. Tejralová by radši medaili od Jágra

Foto: archiv Aleny Polenské

(UFA, od našeho zpravodaje) Velkolepě letos pojala Kontinentální hokejová liga utkání hvězd. Oslavám věnuje celý týden před samotným zápasem. Zatímco v Ufě už doběhl turnaj sledge hokejistů i s účastí pražské Sparty, přišel čas na první all-star game ruské ženské ligy. Za výběr Západu si zahrály také dvě české reprezentantky – Alena Polenská a Aneta Tejralová, které se už před několika lety usadily v Petrohradu.

Dvě z našich nejlepších hráček současnosti stály na vítězné straně barikády, Západ vyhrál jednoznačně 4:0. I když stejně jako v dalších utkáních hvězd, tady šlo spíš o zážitek pro všechny zúčastněné. Polenská s Tejralovou (na fotce vedle sebe vlevo nahoře) se teď zase nakrátko vrátí do kolotoče své profesionální ligy, než se vrátí do Česka a vydají se na olympijskou kvalifikaci. „Mám trochu nervíky, ale to k tomu patří. Doufám, že to pro nás dopadne dobře,“ říká v rozhovoru pro hokej.cz mladá obránkyně Aneta Tejralová.

Jak jste si užila první utkání hvězd WHL?
Byla to dobrá zkušenost, moc jsem si to užila. Čekala jsem, že to bude takový klidnější zápas, nakonec z toho byl boj. Jsem moc ráda, že jsme vyhrály, a navíc nedostaly ani gól.

Co jste říkala na atmosféru?
Čekaly jsme, že přijde určitě půlka stadionu. Ale ne že přijde skoro celý stadion, osm tisíc lidí... Když o něco jde, Rusové umí udělat dobrou atmosféru.

Medaile vám předával Vladislav Treťjak. Potkala jste se s ním už někdy?
Teď si moc nevybavuju, jestli jsem se s ním už někdy potkala. Určitě to byl zážitek. Ale myslím, že kdybychom dostaly medaili od Jágra, byl by to větší zážitek než s ruským gólmanem (směje se).

A setkala jste se během svého angažmá v Petrohradu s některým hráčem SKA?
Ano, asi dvakrát jsme se potkaly se Sašou Salákem. Jednou s Kovalčukem, s Pavlem Dacjukem... Ale nebavili jsme se spolu, jenom s tím Sašou.

Je vaše Dinamo nějak propojené s mužským SKA?
Syn ředitele SKA šéfuje Dinamu, takhle nějak je to trochu provázané. Dinamo má navíc od letoška nový tým ve VHL, Vyšší hokejové lize, kam jdou hráči, kteří se nedostanou do KHL. To je jenom dobře.

Mužský klub je hodně bohatý a je v něm velký tlak na hráče, na úspěchy. Máte to podobně v ženském týmu?
Někteří chtějí hodně, koukají se na statistiky... Cizinky musejí vynikat víc než Rusky. Někdy na nás tlačí, ale všichni přece chtějí vyhrávat.

Jaký máte vůbec režim v ruské lize?
Aktuálně je tam osm týmů. Cestujeme vždycky na tři zápasy. Letíme třeba do Krasnojarsku, tam máme dva dny po sobě zápasy, pak den volno a ještě třetí zápas. Vždycky jsme týden až deset dní na výjezdu, z Krasnojarsku jedeme třeba co nejblíž do Jekatěrinburgu, abychom nemusely pořád někam cestovat. Teď jsme v lize na třetím místě. Nemáme žádné play off, je to jenom základní část a první tři dostanou medaile.

„I kdybych tady nehrála hokej, stejně bych si tady dokázala představit žít.“

Jak se vám v Rusku žije?
Už jsem si zvykla. I kdybych tady nehrála hokej, stejně bych si tady dokázala představit žít. Ale určitě je to jiné než v Česku a vždycky se ráda vracím, aspoň na ten týden.

Určitě je to pro vás mnohem příjemnější, když máte v týmu kamarádku z Česka.
Já jsem měla původně jít do Krasnojarsku. Než jsem podepsala smlouvu, tak mi Poli říkala, jestli nechci jít sem. Ona tady začínala, krátce poté, co klub vznikl. Řekla jsem si, že to bude super, protože je to jenom dvě hodiny letadlem, nemusím nikam na Sibiř, a ještě k tomu tady mám Poli. Za ty čtyři roky jsme se hodně skamarádily a je super, že tady mám další Češku, se kterou si můžu o všem popovídat.

V kolika že jste tedy odešla?
V sedmnácti. Záleží, jak se člověk vyvíjí. Když jsem tady začínala, liga mi nepřišla tak kvalitní jako teď. Měla jsem výhodu, že jsem předtím hrála za kluky. Jakmile jsem potom chodila hrát za holky za Slavii, už cítíte, že ta snaha zase upadá a když jde o nějaký zápas, že tam ty kluky nemáte.

Byl pro vás ze začátku problém hrát třeba proti hokejistkám starším o deset let?
Myslím, že to není zase takový problém. Třeba naše trenérka loni ještě hrála, bylo jí třicet dva. Ale od těchhle starších hráček se už tolik nečeká. Pokud nejsou v reprezentaci, už nebývají tak kvalitní.

„Člověku to dá do budoucnosti hroznou zkušenost. Musela jsem se osamostatnit, vařit si, uklízet... Vůbec nelituju, že jsem odešla.“

Proč jste se vůbec v mládí rozhodla pro Rusko?
Já už jsem odmalička do Ruska hrozně chtěla, bylo mi blíž. Hrozně se mi líbil ten jazyk, byl pro mě přednější než angličtina. Třeba mě zvali do Ameriky, ale já jsem jim řekla, že mám z angličtiny trojku. A oni, to musíš vylepšit. Stejně jsem si ale říkala, že bych radši do Ruska. Sháněla jsem si kontakty a potom jsem napsala jednomu Rusovi, ten mě pozval do Krasnojarsku, a nakonec jsem skončila tady. Myslím, že to pro mě nebylo tak těžké. Člověku to dá do budoucnosti hroznou zkušenost. Musela jsem se osamostatnit, vařit si, uklízet... Vůbec nelituju, že jsem odešla.

Teď se ale brzo zase vracíte do Česka, za dva týdny odjíždíte na olympijskou kvalifikaci do Švýcarska. Máte ji už v hlavě?
Jo, už dlouho, jak se to blíží a blíží. Ještě v listopadu jsme říkaly, že to je daleko, ale teď už je to za chvilku. Je to trochu těžší na psychiku, ale nesmíme se tímhle porazit. Musíme přijet v dobré náladě a vyhrávat.

Těšíte se?
Určitě se těším, i když mám trochu nervíky (směje se). Ale to k tomu patří. Doufám, že to pro nás dopadne dobře, pro celý náš ženský hokej.

Jaké si dáváte šance na postup?
Myslím, že když hrajeme dobře a týmově, tak z těch týmů – Norsko, Dánsko i Švýcarsko – jsme nejlepší. Takhle to aspoň vidím já. Ale bude to těžké. S Norkami a Dánkami jsme dlouho nehrály, můžou nás překvapit po všech stránkách. Ale těším se.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz