Druhé místo taky dobré, říká třinecký Galvas. Potěšil ho synův úspěch
Foto: Marian Ježowicz, hcocelari.cz
Silně obsazený třinecký turnaj Steel Cup je v cíli. Z celkového vítězství se raduje bratislavský Slovan, pořadatelé z Třince skončili druzí. O tom rozhodla výhra Ocelářů nad Linköpingem. Slezané favorizovaného soupeře dlouho drželi na uzdě, více prostoru mu nechali až v závěrečné periodě, kdy Třinec vedl o tři trefy. „Hráli jsme celých šedesát minut, zápas jsme zvládli dobře,“ říká Lukáš Galvas.
Slezané si vypracovali tříbrankové vedení, to Švédové dokázali v poslední třetině jen korigovat na konečných 3:2 pro Třinec. „Od brankáře až po posledního hráče to bylo super sehrané. Dostali jsme se do vedení, ve třetí třetině nás ale trochu zmáčkli,“ ohlíží se Lukáš Galvas za posledním zápasem.
Linköping v závěrečné periodě navýšil své obrátky a zle zatápěl třinecké defenzívě. Aktivní byli především Ken André a Mathis Olimbové. Kde hledat příčiny tlaku švédského celku? „V našem pásmu jsme vymýšleli složité nahrávky, kotouč jsme vždy zdrželi v pásmu o něco déle, než by bylo potřeba. Oni toho využívali, dostávali nás pod tlak a dali dva góly,“ ví třinecká jednapadesátka.
Hráči s drakem na hrudi nedělní výhrou nad Linköpingem na Steel Cupu nakonec urvali druhé místo, když na vítězný Slovan Bratislava měli jednobodovou ztrátu. Třetí jsou Vítkovice, Lvi skončili čtvrtí. „Nakonec jsme skončili druzí, samozřejmě jsme chtěli urvat příčku nejvyšší. Ale druhé místo je taky dobré,“ říká.
„Potěšilo mě to hodně, ten úspěch mu přeji. Někdy sice měli věci, které ještě musí vypilovat, kolektivně to ale zvládli na jedničku.“
Třinecký turnaj potřetí přilákal do regionu zvučné týmy. Po Čerepovci a Nižném Novgorodu se v Třinci letos představili Slovan a Linköping. Oceláře tak nečekala žádná lehká práce. „Každý zápas byl těžký. Vítkovice sice přijely s jinou sestavou, to ale kolikrát bývá mnohem těžší, protože mladí kluci se chtějí vytáhnout. Hodně bojovali, nedá se proto říct, když někdo přijede s omlazenou sestavou, že to bude jednoduché. Naopak to bývá horší,“ hodnotí Galvas.
Obtížný byl především časový harmonogram turnaje. Slezané i Vítkovice sehráli tři zápasy ve třech dnech, Slovan a Linköping měly volnou sobotu. Mohlo se to projevit v poslední třetině duelu, kdy Lvi málem srovnali krok? „Měli více času na regeneraci, ale myslím, že jsme zápas zvládli dobře. Hráli jsme celých šedesát minut, od první do poslední minuty jsme se pořád snažili hrát,“ říká.
Zkušený obránce přesnou střelou od modré čáry zvyšoval třinecké vedení na 2:0. Na nedávno skončeném Memoriálu Ivana Hlinky zase rozhodl v semifinále o českém postupu v prodloužení jeho syn Jakub a stal se hrdinou zápasu. „Aspoň si nebude tak vyskakovat,“ směje se třinecký bek. „Gól vyplynul ze hry. David Cienciala mi to dobře hodil na modrou, já měl trochu odstup od bránícího hráče. Snažil jsem se trefit bránu,“ ohlíží se za svou trefou.
Břeclavský turnaj se hrál ve stejném období jako třinecký Steel Cup. Tým trenéra Václava Varadi vybojoval historický úspěch, když ovládl celý Memoriál. „Potěšilo mě to hodně, ten úspěch mu přeji. Kluci měli super partu. Já byl na dvou zápasech a bylo vidět, že táhli za jeden provaz. Někdy sice měli věci, které ještě musí vypilovat, kolektivně to ale zvládli na jedničku,“ hodnotí Galvas úspěch osmnáctky na Memoriálu Ivana Hlinky.
Před nadcházející extraligovou sezónou se také nabízí otázka, zda se třinecký zadák na ledě potká se svým synem, který působí v Olomouci. „To vůbec neřeším. Co bude, to bude,“ uzavírá Lukáš Galvas.
Share on Facebook
