Dojmy z olympiády: Velké naděje, pak jen brambora. Jak teď dál?
Foto: iihf.com
(KANGNUNG, od našeho zpravodaje) Tolik toužili po tom, aby dali zapomenout na neúspěchy posledních let. Čeští hokejisté rozjeli olympijský turnaj v Jižní Koreji skvěle. Po třech výhrách v řadě ovládli skupinu, ve čtvrtfinále vyřadili Američany a zdálo se, že na vítězné vlně se svezou až pro medaili, ale ne. Národní tým potřeboval vyhrát alespoň jedno ze dvou posledních utkání. Nestalo se, a tak Češi zůstali pod vrcholem na čtvrté příčce.
Reprezentanti mají bramboru, za kterou nelze chválit, ale ani ostře spílat. „Je to o ničem. Čtvrté místo je úplně nejstupidnější věc na světě,“ vystihl po prohrané bitvě o bronz Petr Koukal.
Čeští hokejisté byli na první pohled blizoučko medaili, ale přitom tak daleko. V semifinále nedali Rusům ani gól. Kanadského favorita v zápase o třetí místo museli celý zápas nahánět, hned v první třetině totiž nabrali dvoubrankové manko. Když Kanaďan Ebbett na startu třetí části zvýšil na 4:1, bylo definitivně hotovo.
Ke cti jde Jandačově partě, jak sympaticky odehrála závěr utkání. Nedopustila, aby zápas, který byl poslední pro kapitána Martina Erata, skončil debaklem. Jasně, šest inkasovaných branek je moc, ale Češi v posledních dvaceti minutách třikrát skórovali, což je fajn. Otázka je, zda Kanaďané přece jen nepolevili v koncentraci, když už se jim bronzové medaile pomalu houpaly na krku.
Nové Nagano? Ne, parádní start vyvolal falešnou naději
Trenér Josef Jandač vsadil na jistotu. Na turnaj vzal zkušené borce otřískané řadou mezinárodních bitev. Vyjma dvaadvacetiletého Dominika Kubalíka a Patrika Bartošáka, který má 24 let, na turnaj nevzal žádnou mladou krev. Hodně se mluvilo třeba o tom, zda měl kouč vzít talentovaného Martina Nečase, který nakonec zůstal doma.
Záměr trenérského štábu reprezentace byl jasný – ukojit touhu po olympijské medaili, na kterou čeští fanoušci čekají už dvanáct let. Při neúčasti hráčů NHL se národnímu týmu otevřela slibná šance urvat cenný kov, sen je ale znovu pryč.
Přitom úvod turnaje byl úžasný. Po trochu rozpačitém vítězství nad Jižní Koreou v poměru 2:1 si Češi po velmi dobrém výkonu poradili s Kanadou. V posledním utkání skupiny přetlačili Švýcary a ve čtvrtfinále po nájezdech zlomili i Američany.
Hokejová veřejnost bujela optimismem, zpětná zrcátka aut znovu zdobily české vlajky. Mluvilo se o novém Naganu, ale to nepřišlo. Byť v semifinále Češi zejména ve druhé třetině motali sbornou jak už dlouho ne, ale stačily dva ruské brejky a bylo vymalováno. Dvě slibné šance a dva góly demonstrovaly úžasnou efektivitu Rusů, kteří v ní byli na turnaji takřka dvojnásobně úspěšnější než národní tým.
Naopak, když Martin Růžička dostal od Červenky třikrát skvěle nabito, nevzešlo z toho nic. Růžička je přitom prověřeným extraligovým střelcem. V Třinci sype z podobných pozic jeden gól za druhým, ale v klíčový okamžik, kdy to český tým nejvíce potřeboval, zkrátka selhal. „V tréninku normálně trefíte devět z deseti pokusů, a pak to tam v zápase takhle lítá,“ nechápal Růžička.
Přesilovky: Prudký propad. Hra v oslabení ale excelentní
S úspěšností střelby samozřejmě souvisí tolikrát omletá technika zakončení. Moderní hokej už nedovoluje nápřahy až někam ke světlům haly. Není čas. Bleskový švih, nulový nebo mírný nápřah a okamžitá střela – to dnes funguje. Vzpomeňte třeba na trefu Američana Ryana Donata ve čtvrtfinále. Ohromně se cení i schopnost vypálit bez přípravy.
Češi sehráli na olympiádě celkem 18 přesilovek a proměnili jen tři. Nemusíme chodit kolem horké kaše – zkrátka nic moc. Byť tým různé varianty početních výhod nacvičoval skoro na každém tréninku, úspěšnost v zápasech byla nízká. Erat a spol. se v přesilovce trefili jen proti Jižní Koreji, Švýcarsku a na závěr s Kanadou. Ve čtvrtfinále a semifinále, kdy se často prohlašuje, že přesilovky rozhodují, nic. Proti Američanům si Češi zahráli čtyři početní výhody, proti Rusům pět. Výsledek? V přesilovce ani gól.
Oproti přípravným turnajům nastal prudký propad. Na Karjale byli čeští hokejisté extrémně úspěšní. Ve třech zápasech vstřelili jediný gól při hře pět na pět, ostatních sedm branek nasázeli v přesilovkách. Proti Švédsku se trefili v početní výhodě dvakrát, proti Švýcarům třikrát a Rusům dali dva góly.
Bylo jasné, že tak vysoká úspěšnost využití nelze dlouhodobě udržet. Také na Channel One Cupu Češi v každém utkání proměnili alespoň jednu přesilovku, v duelu s Finskem dvě. Pro srovnání: Na olympiádě, kde Jandačův výběr sehrál šest zápasů, využil jen tři početní výhody.
Francouz vyrostl v pravou jedničku. Laso z NHL přijde
Za co lze naopak hodně pochválit je činnost speciálních týmů na oslabení. Čeští bojovníci hráli v početní nevýhodě přesně dvacetkrát a inkasovali jen tři góly. Zkrátka palec nahoru za parádní práci obětavých čističů před brankářem Pavlem Francouzem.
Ten po přípravném kempu v Soulu dostal od trenérů pozici jedničky a jejich důvěru rozhodně nezklamal. Nebyl důvod sahat po změně. Gólman Čeljabinsku prokázal, že se na mezinárodní scéně rozhodně neztratí, což je velmi dobrá zpráva. Některá zámořská média ho dokonce přirovnala k Haškovi. Není pochyb o tom, že Francouzovi hodí lano některý z klubů NHL. Šanci by si určitě zasloužil.
Olympiáda bez superhvězd z NHL? I tak zábava
Mimochodem před olympiádou padaly nářky, že olympijské hry bez účasti hokejistů z NHL stojí za houby. Že jen to jen další béčkový turnaj, kterých je v sezoně spousta. Nesouhlasím. Zápasy ukázaly, že to jde i bez NHL. Jasně, chyběly největší světové hvězdy, hokej by byl rychlejší, ale podstatné je, že bavil. Schválně si pusťte třeba finále mezi Německem a ruskými hokejisty. Fakt to byla nuda?
Objevovaly se i názory, kterém předem devalvovaly hodnotu medailí. Když na turnaji nebudou hráči NHL, olympijské placky zkrátka nebudou mít takovou cenu. Nemyslím si. Kdyby čeští hokejisté vyhráli olympiádu, opravdu by se zlatá medaile slavila méně než ta z Nagana?
Sportovci přece nemohou ovlivnit, jakou konkurenci mají. Nevybírají si. Hokejisté chtějí dosáhnout co nejlepšího výsledku a je jedno, jestli proti nim stojí kanadský výběr složený z hráčů působících v Evropě, nebo nadupaný tým plný hvězd z NHL.
Proto devětatřicetiletý ruský veterán Pavel Dacjuk, který jinak vyhrál všechno, co šlo, s rozzářenýma očima vyprávěl, jak se mu splnil sen a teď už žádný jiný nemá. Díky zlaté olympijské medaili vstoupil do Triple Gold Clubu. Nikdo se za pár let nebude ptát, kdo tehdy na olympiádě v Pchjongčchangu hrál. Ne. Jeho medaile není méněcenná. Dacjuk je vítěz olympijských her jako každý jiný.
Erat s Němcem končí. Šanci musí dostat mladí
Zpátky k národnímu týmu. Po prohrané bitvě o bronz s Kanadou oznámil konec v reprezentaci Martin Erat. Skončil i jeho parťák z Komety Ondřej Němec. Oba borci, kteří ví, jak chutná úspěch na mezinárodní scéně. Teď musí nastoupit jiní. „Šanci by měli dostat mladší hráči,“ shodují se obě bývalé opory reprezentace.
Oba cítí, že mužstvo musí získat perspektivu do budoucna. Podobně určitě přemýšlí i trenér Josef Jandač. Byť je mu předhazováno, že na olympiádu nevzal žádnou čerstvou krev. Zvolil zkušenost s cílem urvat medaili. To nevyšlo. Teď musí přijít nevyhnutelná změna.
Mladí hráči tady jsou: Filip Chytil, Martin Nečas, Filip Zadina, Martin Kaut, Albert Michnáč nebo i Marek Zachar. Obránci Libor Hájek, Vojtěch Budík či Jakub Zbořil. K tomu brankáři Josef Kořenář, Milan Klouček či Jakub Škarek.
Tohle je jen neúplný výčet nadějných mladíků z kádru dvacítky, která na šampionátu konečně prošla alespoň do semifinále, ale jsou tady i další. Talentovaní hráči v Česku stále rostou. Nyní je potřeba, aby dostali šanci obléknout dres seniorského národního týmu.
Pouze věk jim k tomu ale nepomůže, musí prokázat i patřičnou výkonnost. Díky kombinaci dravého mládí s kořením v podobě zkušených borců se nahoru posune i česká reprezentace a na velké akci zase urve medaili. Třeba už brzy.
Share on Facebook
