David Pastrňák? Na lepšího spoluhráče už nikdy nenarazím, ví Jakub Kotala. V přípravce se poprali

Foto: hc-havirov.cz

Při svých hokejových začátcích se moc nemuseli, dokonce se poprali, ale nakonec se z nich stali velcí kamarádi a především skvěle sehraní parťáci, ze kterých šel na ledě strach. Havířovští odchovanci David Pastrňák a Jakub Kotala (na snímku) bavili diváky pohlednými akcemi a působili jako hodně povedený stroj na góly. Ve starším dorostu se ale jejich cesty rozešly. Zatímco Kotala působí v Mladé Boleslavi, Pastrňák má za sebou dvě sezony ve Švédsku a úspěšný draft, v němž po jeho službách už v prvním kole sáhli zástupci Bostonu. „Moc jsem mu to přál,“ říká Jakub Kotala v rozhovoru pro hokej.cz.

Oba útočníci začali s hokejem v Havířově a znají se už v podstatě odmalička. „Poprvé jsme se potkali už v přípravce, ale spolu jsme začali hrát asi až od čtvrté třídy,“ vzpomíná Jakub Kotala. A spolupráce mezi nimi okamžitě zafungovala. „Od začátku nám to šlo, na ledě jsme o sobě věděli.“ Přitom zpočátku si úplně nerozuměli. „Nepamatuji si na to, ale David mi říkal, že jsme se někdy v přípravce poprali,“ usmívá se Kotala.

Především v mladším dorostu sbírala tato útočně sehraná dvojice body jako houby po dešti a soupeře mnohdy přiváděla k zoufalství. „Na ty časy vzpomínám moc rád. Naše spolupráce byla vynikající, dařilo se nám a vzájemně jsme se podporovali,“ líčí. I po letech si Davida Pastrňáka stále pochvaluje. „Na takového spoluhráče už nikdy nenarazím. Je to u nás nejlepší hráč v této kategorii, lepší než Kuba Vrána,“ myslí si.

Role na ledové ploše nikterak rozdělené neměli, šli se zkrátka především bavit hokejem. A to jim šlo náramně. „Zpočátku v žákovských kategoriích jsem mu spíše nahrával a postupem času se to obrátilo. Naučil jsem se vybrat si správné místo, dokázal mě najít i na druhé straně. Vždycky jsme šli na led s tím, že si zahrajeme hokej, pobavíme se a dáme nějaké góly. Během zápasů jsme dělali i nějaké srandy,“ vypráví Kotala.

Oba měli výbornou startovací pozici pro to, aby se jednou dostali v hokejové kariéře daleko. Jenže pak se jejich cesty rozešly. „Myslím si, že David udělal velmi dobrý tah s odchodem do Švédska, hodně mu to pomohlo. Ale určitě mu to nezávidím, naopak mu to moc přeju. Měl jsem dost smůlu na zranění, ale na to se nechci vymlouvat. Pořád však makám dál, nic není ztracené,“ uvědomuje si jeden z juniorů Mladé Boleslavi.

I on měl zahraniční nabídky, ale v odchodu jej stále brzdila zranění. „Mohl jsem jít minulý i předminulý rok do juniorské ligy v Kanadě, ale kvůli zranění to vždy padlo. Teď přišla nabídka zase, ale řekl jsem si, že raději dodělám školu,“ vysvětluje kamarád Davida Pastrňáka, po němž na draftu sáhl hned v prvním kole Boston. „Je to paráda, přál jsem mu to a možná jsem byl i nervóznější než on,“ prozrazuje Kotala s úsměvem.

Oba jsou samozřejmě stále v kontaktu. „Píšeme si. Vlastně sledoval jsem celý draft a pak mu hned psal a gratuloval. Málokdy se potkáme, ale když oba přijedeme domů, tak se určitě vídáme a někam zajdeme,“ říká Jakub Kotala, který se představil na posledním Memoriálu Ivana Hlinky, šanci na šampionátu už ale nedostal. „Mrzí mě to. Ale mým cílem vždy bylo, abych se bavil hokejem, chci ho hrát co nejdéle,“ uzavírá.

Share on Facebook Share on Twitter

• Mládež
• Time out
• Mladé pušky