David Krejčí bere šampionát v Kanadě pozitivně, porážce fotbalistů stále nemůže uvěřit

S uplynulou sezonou může být spokojen, prosadil se v NHL a zkusil si také první mistrovství světa dospělých. Ale přesto se najdou věci, které Davida Krejčího mrzí. Na šampionátu v Quebeku začal slibně, měl místo v prvním útoku mezi Patrikem Eliášem a Martinem Eratem. Jenže hokejista původem ze Šternberka poté putoval sestavou a nakonec skončil jako náhradník. "Zklamalo mě, že jsem od pana Hadamczika nedostal víc šancí. Ale jsem mladý hráč, bylo fajn, že jsem mohl v Quebeku být. Mistrovství světa pro mě znamenalo velmi cennou zkušenost," říká naděje Boston Bruins.

V případě Krejčího panovala celkem velká očekávání, těsně před startem kempu národního týmu totiž válel v sestavě Medvědů během play off proti Montrealu. Krejčí hrál velmi dobře, což oceňovala i místní média. Tehdejší nedostatek středních útočníků mladé naději nahrál, jenže pak už se siatuace nevyvíjela tak dobře. Přijel Jaroslav Hlinka, Krejčí naskakoval stále méně.

Některé hlasy po turnaji tvrdily, že úrovně šampionátu ještě nedorostl. "Připadla mi role náhradníka, moc bych se k tomu nechtěl vyjadřovat," říká opatrně. Kritiky jistě brzy umlčí, výkony v NHL totiž dokázal, že je velmi progresivní hokejista. "Když máte důvěru, hrajete úplně jinak. V Bostonu se mi to povedlo, uplynulý ročník byl vynikající. Hlavně tedy ten závěr," reaguje.

Krejčí nidky nedostal nic zadarmo. Nehrál extraligu dospělých, v draftu nebyl vybrán během prvního kola. Ale u Bruins měl brzy respekt, loni na podzim získal v týmu pevné místo.

"Svým způsobem jsem si na sebe upletl bič, protože teď vím, že příště musím být ještě lepší. Bude se ode mě víc očekávat, uplynulé období musím potvrdit. Proto už trénuju, třetí týden si dávám pořádně do těla," hlásí.

Čtrnáct dní nešel v přípravě naplno. "Sezonu jsem skončil později, potřeboval jsem chvilku volna na odpočinek. Teď už ale makám s veškerou intenzitou. Chodím do posilovny, běhám, jezdím na kole." V minulých letech podstupoval Krejčí fyzickou dřinu s kamarádem a krajanem Petrem Vránou. "To stále platí. Někdy jdu makat sám, jindy jsme na to dva," přidává.

Na šampionát v Kanadě má trošku zvláštní vzpomínky. Převládají prý ty kladné. "Když jsem přijel na kemp do Montrealu, znal jsem jenom Martina Hanzala a Láďu Šmída. Ale okamžitě se udělala skvělá parta, kluci byli super. Jsem strašně rád, že jsem tam s nimi mohl být. Pro moji budoucnost to hodně znamená. Nedostal jsem takovou šanci, ale udělám maximum, aby to časem třeba bylo lepší," vypráví sympaticky.

Na turnaji v Quebeku chtěl úspěch. "Měli jsme dobrý tým, ale škoda, nepovedlo se čtvrtfinále se Švédskem. Mohlo z toho být lepší umístění." Po vyřazení odcestoval Krejčí za přítelkyní. "Jse jsem do Ottawy a byl tam asi týden. Pak následoval přesun domů. Přítelkyně je ve Šternberku se mnou, tráví tady už třetí léto po sobě a dobře to tady zná," usmívá se.

Během týdne se mladý útočník věnuje výhradně tréninku. "Musím  být pořádně připravený, nový ročník bude hodně těžký. Ale o víkendech možná něco podnikneme. Celé prázdniny bychom měli zůstat doma. Odjel bych jen na nováčkovský kemp, pokud si to bude klub přát. Zatím nevím. Blíží se draft NHL, v Bostonu mají jiné starosti," líčí.

Čas od času se dozví nějaké novinky z klubu. Třeba to, že kamarád Zdeno Chára chce v brzké době vyrazit na charitativní projekt do Afriky, kde toužé mimo jiné vystoupat na Kilimandžáro. "Když se Zdeno narovná, bude v půlce," směje se David. "Musím Zdenovi zavolat, co vlastně chystá. Vím, že je po operaci ramena, ale dlouho jsme spolu nemluvili," konstatuje.

Ve volných chvílích sleduje Krejčí fotbalové mistrovstvé Evropy ve Švýcarsku a Rakousku. Podobně jako spousta hokejistů fandil českým hráčům, aby postoupili do play off. Jenže po neuvěřitelné porážce s Tureckem národní tým na turnaji skončil. "Pořád nechápu, co se stalo. Ten zápas byl hodně zvláštní. Vedli sjme 2:0 a nakonec prohráli 2:3," kroutí hlavou.

Stejným poměrem dopadlo také klání hokejistů se Švédy na MS v Quebeku. "Ale srovnávat to moc nejde, hokej a fotbal jsou jiné sporty. Osobně nejsem odborník, přesto jsem nepochopil, proč náš fotbalový tým hrál pořád jen na jednoho útočníka a za stavu 2:0 jenom bránil. Tohle se v žádném sportu nevyplácí. Ale já jsem hokejista, fotbalu zase tolik nerozumím," uzavírá s nadhledem.

Share on Facebook Share on Twitter