Další prohra doma. Váháme i před odkrytou brankou, nechápe Vrbata
David Vrbata posílil Benátky nad Jizerou.
|
Foto: bkboleslav.cz
Stává se z toho zvyk, ze kterého fanouškům Mladé Boleslavi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Naposledy totiž viděli svůj tým vyhrát na konci září, kdy porazil v rámci šestého kola Karlovy Vary. Od té doby (a do té doby) nic – kromě domácího trápení. A to natolik velkého, že v tabulce zápasů na vlastních kluzištích posílá Bruslaře nekompromisně na poslední příčku. Hokejisté, trenéři i vedení klubu dobře vědí, že jsou v problémech a s nadějí vyhlížejí reprezentační přestávku s nevysloveným přáním, že po ní se tahle noční můra vypaří.
Až na jednu dvě výjimky je to pokaždé stejné – boleslavští hokejisté vstoupí do zápasu velmi dobře. Dominují, jsou aktivní, rychlí, soupeře zasypávají sprškou střel. Jenže většinou pálí slepými náboji a nedokážou své převahy využít výraznějším způsobem. Pak většinou přijde jeden nebo dva góly soupeře – ať už vyrovnávací nebo vedoucí – a vše se bortí jako domeček z karet. Domácí znervózní, přestávají diktovat tempo, nerozhodně si přenechávají zodpovědnost za to, kdo bude pálit na branku.
„Nedovedeme výrazněji odskočit a soupeř to trestá,“ nechal se po zápase slyšet jeden z trenérů Mladé Boleslavi Marian Jelínek. „I tentokrát jsme dali jen jednu branku a to zkrátka v našem psychickém rozpoložení nestačí,“ přiznává, že Bruslaři na svém ledě už zápolí i s vlastními hlavami. „V podvědomí nám běží, že doma prostě nevyhráváme, dostáváme se do křeče,“ popisuje. „S Plzní jsme ve třetí třetině přistoupili na její hru, nedokázali jsme být aktivní, a tak si ani vytvořit ten pověstný závěrečný tlak,“ uzavírá nevesele.
Jediným úspěšným střelcem večera ze strany Mladé Boleslavi byl v 19. minutě muž s číslem 19 na zádech David Vrbata. Z jeho slov je patrné, že se své brance až skoro trochu divil – stejně jako faktu, že Středočeši nedokázali využít mnohem větší šance: „Měli jsme větší tutovky, než byla ta moje střela. Je strašná škoda, že jsme z toho nedokázali nic vytěžit a odcházíme zase bez bodu. Často jsme schopní váhat i před odkrytou brankou. Rozhodují ubojované góly, asi i trochu štěstí, ale na to se nemůžeme vymlouvat. Prohraný zápas s Plzní je pro nás velká ztráta,“ přiznává.
Klíčovým momentem byly podle Vrbaty hned nezvládnuté dvě přesilové hry – jedna pětiminutová, další dvojnásobná. „Není možné hrát nějakých šest minut v početní výhodě a naložit s tím způsobem, jakým jsme to udělali my,“ zlobí se. „Kdybychom dokázali vstřelit branku, jsem přesvědčený o tom, že zbytek zápasu by vypadal jinak. Ale na kdyby se hokej samozřejmě nehraje.“
Mladší bratr Radima Vrbaty, spoluvlastníka Bruslařského klubu a současného hráče Vancouver Canucks, si je vědom, že o soutěž níž fungovaly věci podstatně lépe. „V 1. lize jsme byli zvyklí na vysoká čísla, nacvičené signály fungovaly, a když to přeženu, prakticky jsme neměli výraznější konkurenci. Tady je to jinak, jsme mnohem lépe bránění. A góly z přesilovek nám prostě chybí,“ přiznává.
Boleslavský rodák dobře ví, že tým musí být zatím vděčný alespoň za venkovní výsledky. „Kdybychom si alespoň nějaké body nenahráli venku, plácali bychom se na posledním místě,“ reaguje sice přízemně, nicméně zcela realisticky.
Bruslaře čeká poprvé po dvou letech, které strávili v 1. lize, a kde se na podobné věci „nehraje“, reprezentační přestávka. „Musím se přiznat, že ani nevím, jak s tím vlastně naložíme, nebyli jsme na něco takového zvyklí. Pravděpodobně dostaneme nějaké volno, ale dlouho nás trenéři určitě zahálet nenechají, je naprosto zřejmé, že máme hodně na čem pracovat,“ uzavírá.
Sestřih utkání
Share on Facebook
