Dallas miluju, musíme být lepší, říká Faksa. S Hemským dal i dovolenou
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
Za zády nechal první kompletní sezonu v NHL, v níž pravidelně válel a bodoval. Radek Faksa definitivně prorazil mezi nejlepší, v Dallasu zahnízdil většinou coby centr třetí formace, během 80 utkání nasbíral 12 branek a 21 asistenci. Povedené období mu ovšem kazil společný výsledek. "Nepostoupili jsme do play off, takže zklamání. Já chci pořád vítězit, pokud prohráváme, není se mnou řeč. Příště to musí být jednoznačně lepší," povídá upřímně.
Vůbec se nezměnil. Mluvil jako v dobách, kdy válel za reprezentační dvacítku. Nehledá vytáčky, nepoužívá fráze. Odchovanec hokeje v Opavě zůstal svůj, ačkoli je teď z něj elitní borec NHL. Na mediálním brífinku zastupující agentury Eurohockey Services se vracel proti času, hovořil o budoucnosti a třeba i popisoval dovolenou v exotických končinách. "Odpočinul jsem si parádně, teď už trénuju. Čtyři roky mám stejného kondičního kouče a skvělou partu kluků, s nimiž makám," hlásí.
Uplynulá sezona byla z vašeho pohledu v mnoha ohledech zlomová. Jak ji zpětně hodnotíte?
Se svými výkony jsem byl docela spokojen, celkem to šlo. Dostával jsem hodně příležitostí, jelikož mi trenér věřil, cítil jsem se na ledě super. Ale po týmové stránce to nevyšlo. Bylo velké očekávání, měli jsme hrát o Stanley Cupu, jenomže jsme neudělali ani play off.
Po sezoně vám skončila smlouvu, novou jste zatím nepodepsal. Jste blízko dohodě?
Jsem na telefonu s agentem. Už jsem dostal první nabídku, uvidíme. Všechno se řeší, myslím, že jasno by mělo být tak počátkem srpna.
Dallas vás zařadil mezi chráněné hokejisty, které si nemohl vzít nováček z Las Vegas. To asi hodně potěšilo, co říkáte.
Přesně tak. Určitě potěší a zvedne sebevědomí, když zjistíte, že s vámi vedení počítá. Pomůže mi to. Já Dallas miluju, je to super město. Jsem tam strašně moc spokojený. Kolektiv, kostra týmu, trenéři – všechno je skvělé. Proto bych byl rád, kdybych mohl zůstat co nejdéle.
Foto: blackoutdallas.com
Bezpochyby byste přivítal, kdyby pokračoval i Aleš Hemský, jemuž také vypršel kontrakt.
Jasně. Když jsem teď jel do Prahy, s Alešem jsme si psali. V Dallasu podepsal spoluhráč Esa Lindell, bavili jsme se o tom. Kdyby Aleš zůstal, byl bych šťastný. Měl bych tam kamaráda z Čech. Moc si rozumíme, Aleš je pro mě od začátku jedním z nejdůležitějších lidí v klubu. Když jsem tam přišel z farmy, s manželkou si mě vzali k sobě domů, abych nemusel být po hotelech. Aleš mi hrozně pomohl i jinak. Jakmile se třeba nedařilo, dal mi nějakou radu, povzbudil.
Změnilo se ve vašem životě hodně věcí od chvíle, kdy jste poprvé nahlédl do elitního mužstva Dallasu?
Než jsem se otrkal, nebylo to jednoduché. Aleš mi ukázal cestu, radil, pomáhal. Já nevěděl, jak to v NHL chodí. Jak se oblékat, co a jak funguje... Vždycky jsem mohl Hemákovi napsat, on má odehráno víc než 900 zápasů v NHL a tudíž spoustu zkušeností. Navíc je to trošku flegmatik. Pokud jsem se stresoval, pokaždé mě uklidnil. Nemohl jsem si vybrat lepšího spoluhráče, než je Aleš.
Jelikož Dallas nepostoupil do play off, padalo vaše jméno v souvislosti s účastí na MS v Paříži. Nakonec jste národní tým neposílil. Předcházelo tomu dlouhé zvažování?
Nešlo jen o to, že mi skončila smlouva. Já se rozhodl, že pojedu, ale nakonec jsem musel na magnetickou rezonanci s ramenem. Manažer mi řekl, že mě nepustí. Že se musím vyléčit. V klubu byli zklamaní ze sezony. I kdybych chtěl jet, nepustili by mě.
Na začátku sezony jste se zranil, během Světového poháru jste v duelu s Kanadou utrpěl otřes mozku. Bylo pak těžké naskočit do NHL?
Bál jsem se, samozřejmě. Otřesy mozku nejsou žádná sranda. Už jsem jich pár měl, nejde si s tím zahrávat. Pokud vás to potká v krátké době za sebou, můžete mít problémy do konce kariéry. Já měl předtím za sebou jen jednu sezonu v NHL, v Dallasu nebylo nic jistého. Takže jsem se trošku bál. Ale přišel začátek sezony, trenér mi věřil a já dostával hodně příležitostí. Cítil jsem se jakou součást týmu.
Jak jste zapomínal na zklamání z letošní sezony? Proběhla hned dovolená?
Jakmile jsme dohráli, sbalil jsem se a chtěl odjet. Sezona se nám nepovedla, v klubu nebyla dobrá atmosféra. Proto jsem vyrazil do Česka, za rodinou. Po dvou týdnech jsme pak s Alešem, jeho manželkou a mou přítelkyní odjeli na dovolenou. Dali jsme tři týdny a úplně si vyčistili hlavy.
Dokázali jste zapomenout na hokej?
No, moc jsme se o něm bavit nechtěli, ale zrovna probíhalo mistrovství světa. Takže jsme se dívali. Když naši hráli, bylo to v noci. Přítelkyně šla spát a já si pustil přenos. Říkal jsem si, že se koukat nebudu. Ale prostě mi to nedalo.
Během dovolené jste zavítal také do Thajska. Jak jste si užil exotiku?
Jiná kultura, jiní lidé. Nejraději bych tam za rok znovu odjel. Bylo to fajn vidět. Hodně jsme si odpočinul, pěkná příroda, příjemní lidé... Měli jsme hodně zážitků, mimo jiné jsme jeli do rezervace, kde zachraňují slony. Za peníze, které vyberou od turistů, nakoupí slonům pomůcky a věci. Pro mě bylo neskutečné, že jsem se mohl dostat tak blízko ke krásným velikým zvířatům.
O vašem kamarádství s Alešem Hemským svědčí, že si nestačíte během sezony, vyrazili jste spolu i na dovolenou. To je celkem unikát.
Jo, jsme velcí kamarádi. Jeho manželka a moje přítelkyně jsou Kanaďanky, my s Alešem zase Češi. Ony se pobaví anglicky, my česky. Všechno to vyhovuje a do sebe zapadá (směje se). Dost času jsme trávili pohromadě, když jsme chtěli soukromí, každá si zalezl do své chatky. Myslím, že jsme si na nervy nelezli.
Během volna jste stihl také navštívit utkání německé fotbalové Bundesligy v Dortmundu. Proč zrovna tam?
Zajet si na pořádný fotbalový zápas, to byl vždycky můj sen. Když jsme sezonu skončili tak brzy, pěkně to vyšlo, že jsem si mohl do Dortmundu zaletět. Krásný zážitek, vychytali jsme to skvěle, protože Dortmund hrál o poháry a penaltou v závěru porazil 4:3 Werder Brémy.. Říká se, že tam je nejlepší atmosféra v Evropě, překonalo to moje očekávání. Jak město od rána žilo... Na Borussi se mi líbí, že si vychovává hráče a nekupuje hotové hvězdy jako třeba Real Madrid nebo Bayern Mnichov. Dortmund je průmyslové město a fanoušci tam berou fotbal srdcem (bouchne pěstí do hrudi).
Foto: Martin Tellinger
Pojďme zpátky k NHL. V Dallasu už nejste žádným zelenáčem, nýbrž stálým členem mužstva, kterému nehrozí farma. To musí být příjemné, ne?
Já to pořád ještě neberu tak, že mám všechno jistého. To v NHL nikdy neplatí. Je přede mnou další výzva. Přišel nový trenér, pořád je co dokazovat. Budu mít novou smlouvu, chci potvrdit, že na to mám.
Vyhovuje vám plnit roli bojovného útočníka ze třetí pětky?
Mně to nevadí. Pro tým udělám cokoli, hlavně ať vítězíme. Já jsem typ, který když se prohrává, není s ním řeč.
Vzpomenete si někdy na svoje začátky? Na to, když vám bylo jedenáct let a vy jste z domova odcházel do Třince?
To víte, že jo. Občas mi to někdo připomene, vždycky se mi hned všechno vybaví. I v NHL: Stojím na modré lajně před zápasem a uvědomím si, že to není sen... Stačilo hrozně málo a leccos mohlo být jinak. Někdy přemýšlím o tom, co by se mohlo stát, kdybych v životě třeba udělal jiné rozhodnutí. Nemusel jsem být v NHL, mezi úspěchem a neúspěchem je hrozně málo. Potřebujete také štěstí.
Nastanou nyní v Dallasu větší změny, když se minulý ročník nepovedl?
Asi ano. Některé jsou vidět už teď, další přijdou. Všichni se dosud soustředili na draft, brzy to začne. Už mám nějaké informace. Přijde nový gólman, také nějací obránci. Do klubu se vrátil trenér Ken Hitchcock. Má tam jméno, vyhrál s týmem Stanley Cup. Možná i proto ho vedení vybralo. Chtějí nějakou tvrdou ruku, aby vrátil zase dobré výsledky.
Jaké máte přání do příští sezony?
Postoupit do play off a bojovat a Stanley Cup. Vidím, že v Dallasu je budoucnost, máme šanci bojovat o nejvyšší mety. Letos nám to nevyšlo. Nešlo jen o výkony gólmana a obránců, celkově jsme nehráli dobře. Musíme všechno hodit za hlavu a poučit se z toho. S takovým týmem, jako jsme měli, se nic podobného nemůže stávat.
Share on Facebook
