Co se to se mnou děje? nechápal kanonýr Fořt při pětigólové show

Foto: Foto: Michal Polák, empefoto.cz

Jako kluk se dlouho rozhodoval mezi hokejem a cyklistikou, ale nakonec dal přednost honění se za kusem černé pryže. Šumperský útočník Tomáš Fořt v pondělním zápase 44. kola WSM Ligy jasně ukázal, že se rozhodl správně. Litoměřice totiž sestřelil neuvěřitelnými pěti góly! „To se mi naposledy stalo snad ještě ve čtvrté třídě v dresu Moravské Třebové,“ usmívá se Fořt v rozhovoru pro hokej.cz.

„Vůbec jsem nečekal, že něco takového někdy uvidím. A že se to stane zrovna mi? Tak to už vůbec ne,“ hlásí třiadvacetiletý útočník. Už když v průběhu druhého dějství slavil hattrick, jen těžko věřil tomu, co právě dokázal. „Nevěděl jsem, co se to se mnou děje,“ líčí Tomáš Fořt, jenž do závěrečné sirény stihl ještě další dva kousky a celkem si při vítězství 5:2 odnesl málo vídaných pět branek.

„Musím říct, že to byl přesně ten zápas, kdy člověku vyjde všechno, na co sáhne,“ přiznává Fořt. „Ale obrovskou zásluhu na tom měli všichni kluci, kteří se mnou byli na ledě. Hlavně Honza Milfait a Dan Vrdlovec.“ První jmenovaný mu připravil čtyři branky, druhý pak zapsal o dvě nahrávky méně. I oni si po zápase svého kamaráda dobírali a hrozili, že mu tento kousek pořádně osladí.

„Říkali, že po tomhle asi budu muset rozbít prasátko. Uvidíme, co na mě pokladník nakonec připraví. Ale mastnější by to asi bylo v extralize,“ hlásí třiadvacetiletý střelec, který prožíval netradiční zpáteční cestu z litoměřického stánku. „V autobuse mi přišlo, že slavím narozeniny. Psalo mi totiž strašně moc lidí, ozvali se i kluci ze Zlína. Bylo to super a moc si toho vážím,“ říká autor pěti branek.

Jeho famózního představení si jistě všiml také zlínský kouč Rostislav Vlach, který dal Fořtovi šanci zatím jen ve čtyřech zápasech letošního ročníku Tipsport extraligy. „Vůbec nedokážu říct, zda to nějak zvýší mé šance zahrát si ve Zlíně, to je spíše otázka na pana Vlacha,“ líčí mladý hokejista Šumperka, který nesmí usnout na vavřínech. Naopak je potřeba stále makat, makat, makat a makat.

„Pět gólů a vítězství v Litoměřicích je sice super, ale musíme jet dál. Před námi je velký boj o záchranu s Mostem,“ uvědomuje si vášnivý cyklista. „Tak bych to zase nenazýval, ale v létě jezdím na kole moc rád.“ Aby taky ne, když jeho otec byl v tomto sportu reprezentantem a startoval dokonce na olympiádě v Atlantě. „Jako menší jsem na sebe vyvíjel tlak, že musím být rovněž cyklistou.“

„Nebyl jsem úplně špatný, ale ani žádná hvězda. Docela jsem to těžce nesl. Nakonec jsem na kole jezdil do patnácti. Pak jsem jednoho dne přišel domů a řekl tátovi, že mě to už tolik nebaví a budu hrát jen hokej. Vzal to úplně v pohodě a řekl mi, ať dělám, co mě baví. Hokej mám raději i z toho důvodu, že je tam parta, pokecáte si a zajdete na kávu, kdežto v cyklistice jste sám,“ zakončuje.

Share on Facebook Share on Twitter

• Chance liga
• DRACI PARS ŠUMPERK