Brkal jsem o čáry, hlásí bažant Koffer. Nad postelí má Stanley Cup i Nagano

Foto: Twitter HC Dynamo Pardubice

Naposledy se z Pardubic vydali za svým snem Filip Zadina a Martin Kaut, v jejich stopách by rád šel Filip Koffer. Sedmnáctiletý účastník letošního Hlinka Gretzky Cupu má za sebou debut v extralize. Byť pravda, trochu nečekaný a dost narychlo upečený.

Mladý útočník reprezentace do 18 let si premiéru v Tipsport extralize odbyl 5. října na ledě Mladé Boleslavi. Pravda, z hlediska statistik se mu příliš nepovedla – za necelých sedm minut pobytu na ledě stihl posbírat čtyři minuty na trestné lavici. Ale taková zkušenost je k nezaplacení.

Jaký to byl zážitek?
Já jsem hlavně rád, že jsem vůbec dostal první šanci v A-týmu. Sice byli dva hráči nemocní, ale i tak jsem za to rád. Nejdřív jsem byl nervózní, když jsem vstoupil na led, brkal jsem o čáry. Ale potom jsem se do toho už dostal. Sice jsem udělal dva zbytečné fauly, což mě mrzí, ale nějak jsem se přes to přenesl. Myslím, že na premiéru to nebylo tak hrozné.

Jak dlouho před zápasem jste věděl, že budete hrát?
Vtipné na tom je, že jsem předtím byl ještě na dvě hodiny ve škole. Potom jsem šel domů, protože jsem měl jet na zápas s juniory. Od pana trenéra juniorů Richarda Krále jsem se ale dozvěděl, že mu volal pan trenér Holaň a mám jet do Boleslavi s A-týmem. Takže jsem to věděl asi o půl desáté.

To bylo tedy hodně narychlo. Co vám proběhlo hlavou?
Jestli je to vůbec pravda, jestli to není nějaká sranda (směje se). Ale pak jakmile jsem šel do kabiny a vzal si ten dres, tak už mi bylo všechno jasné. Bylo to takové hektické, ale nějak jsem se s tím popral.

Za áčko jste ale nastoupil už v přípravě a mohl jste si dospělácký hokej osahat, že?
Ano, hrál jsem dva zápasy na Memoriálu Zbyňka Kusého. Nebylo to jako v extralize, ale aspoň už jsem si to vyzkoušel a poznal se s těmi kluky. Absolvoval jsem s nimi i nějaké tréninky, což je super, abych se zdokonaloval.

Když necháme stranou ty dva fauly, jaký myslíte, že jste v Boleslavi zanechal dojem?
Myslím, že jsem hrál svoji hru, že jsem nic zbytečného nekazil. Dohrával jsem pár soubojů, což ve své hře docela dělám. Řekl bych, že jsem to na mladého zvládl dobře. Byl jsem v lajně s Tondou Duškem a Kráťou (Matoušem Kratochvilem), a potom s Tomášem Svobodou. Před zápasem jsme si řekli, co máme hrát, a bylo to dobré.

Potřeboval jste poradit?
Samozřejmě, přišel jsem do A-týmu s tím, že jsem moc nevěděl, co mám dělat. Takže jsem se starších hráčů ptal, jak bych to měl hrát, abych zapadl do systému. Musím říct, že mi pomohli.

Chcete přispět hlavně v těch soubojích, které jste zmiňoval?
Měl bych asi co nejvíc bruslit, protože myslím, že jsem dobrý bruslař. Samozřejmě dohrávat souboje, protože tvrdou hru mám rád. A blokovat střely. Myslím, že nejsem až takový střelec, co by dokázal dávat góly. Taky je dávám, boduju v juniorské soutěži, ale na té vyšší úrovni myslím, že jsem spíš pro tu černější práci.

Foto: Karel Švec, Český hokej

Dá se první start za áčko srovnat s dalšími zážitky, které máte za sebou?
Tohle byl už chlapský hokej a já mám spoustu zážitků s klukama z reprezentace, z juniorských kategorií. Když jsme byli třetí na World Hockey Challenge v Kanadě, to byl super zážitek. Měli jsme medaili, porazili jsme Kanadu. Hlinka se nám moc nepovedl, ale znovu jsme byli v Kanadě, zase parádní zážitek. Co se týče té mé rozvíjející kariéry, tak tohle byl můj vrchol, protože už to bylo mezi muži.

Dalším cílem pro vás může být, abyste nastoupil v extralize na domácím stadionu...
Jasně. Už na přípravných zápasech tam bylo dost lidí, to jsem se taky trochu klepal. Je to doma, jsem tam odmala a koukám se na to... Když jsem vstoupil na led, padlo to na mě. Stejně jako v Boleslavi. Ale je pravda, že v extralize by to doma bylo ještě o něco větší.

Pardubice prožívají těžké roky, v předloňské sezoně se málem neudržely. A přesto tam lidé na hokej pořád chodí ve velkých číslech. To vám může kdekdo závidět, že?
Odjakživa lidi v Pardubicích hokejem žijí. Tady není kromě basketu a možná fotbalu nic jiného než hokej. Jsme za to hrozně vděční, protože nám pomáhají a ženou nás dopředu. Ta naše jižní tribuna, to je něco neskutečného. Jsem rád, že na naše zápasy chodí tolik lidí. Hrajeme to samozřejmě i pro sebe, ale taky pro ně.

Přemýšlel jste letos o tom, jestli odejít za moře, nebo se spíš zkusit probojovat do áčka?
Přemýšlel, ale nebylo to nic vážného. Čekal jsem, kdyby se naskytly nějaké nabídky, ale nic se nenaskytlo, takže tuhle sezonu strávím v Pardubicích. Doufám, že dostanu ještě nějakou šanci v A-týmu, a po sezoně bych byl rád, kdybych tam mohl být stabilním hráčem. Ale to je ještě budoucnost.

Takže zkusíte vsadit na domácí cestu? Spousta hráčů vašeho ročníku už odešla.
Asi bych byl rád, kdybych v Pardubicích mohl hrát, protože tady hraju odmala. Je to můj rodný klub.

Ale na další hokejové sny se ani ptát nemusím...
Samozřejmě NHL, to je sen každého malého kluka. Nad postelí mám nalepený Stanley Cup, ten bych chtěl jednou zvednout nad hlavu. Ale na to je přede mnou ještě hrozně moc dřiny.

A máte tam i plakáty nějakého oblíbeného týmu?
Ano. Mám tam dokonce i Nagano. Jinak fandím Rangers, za které hraje můj oblíbený hráč Mats Zuccarello. Je takové menší postavy jako já. Jinak sleduju highlity ze všech zápasů a koukám i na Martina Nečase, Filipa Chytila a další mladé hráče, jak to hrajou.

Foto: Karel Švec, Český hokej

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz