Bojovník a kouč zlaté generace. Josef Augusta prohrál poslední zápas
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Na ledě svedl stovky velkých bitev, další prožil coby uznávaný trenér. Josef Augusta patřil k hvězdám Jihlavy a československé reprezentace, v 60. a 70. letech řídil ofenzivu Dukly společně s bratry Holíkovými, Klapáčem či Hrbatým. Po skončení kariéry slavil úspěchy doma na Vysočině, v Olomouci nebo u národního mužstva, kde zlatou generací hráčů dovedl ke třem titulům mistrů světa. Sedmdesátník Josef Augusta se poslední dobou statečně pral s vážnou nemocí. "Snažím se a věřím, že uspěju," říkal loni při setkání účastníků prvního Kanadského poháru 1976. Ale bohužel, vynikající hokejista, trenér a dobrý chlap ve čtvrtek 16. února prohrál svůj poslední zápas.
O jeho nemoci se vědělo, Augusta o ní mluvil otevřeně. Rakovina slinivky je těžký soupeř. Ovšem rodák z Havlíčkova Brodu k tomu přistoupil, jak býval zvyklý v době aktivní kariéry. "Zkusím všechno, co půjde," sliboval při zmíněné loňské oslavě v rámci přípravy s Rusy před Světovým pohárem. Svůj pamětní dres tehdy okamžitě věnoval do aukce, výtěžek z ní pak ve prospěch Nadace Ivana Hlinky.
Právě s ním tvořil velkou trenérskou dvojici u národního mužstva. V roce 1999 byl prvním koučem Hlinka, po jeho odchodu do NHL převzal štafetu Augusta. A český hokej kráčel za unikátním zlatým hattrickem na mistrovství světa. S kolegou Martincem kočírovali silnou skupinu osobností v čele s Reichlem, Dopitou, Kučerou. "Trénovat zlatou generaci? Na to se nedá zapomenout. Pro mě spousta skvělých zážitků," říkal.
Jihlavská parta? Po okupaci jsme se všichni vrátili
S většinou hráčů se viděl koncem léta 2014, při unikátním Zlatém utkání v Jihlavě. Augusta byl hlavním strůjcem skvělého nápadu. "Vymysleli jsme to trošku spontánně, na setkání olympijských vítězů v Praze. Kluci říkali, že by bylo dobré něco udělat, řekli jsme si, že by to mohlo být v Jihlavě. Chtěli jsme si připomenout Ivana Hlinku a po letech se zase vidět," povídal ve vzpomínkovém rozhovoru pro hokej.cz.
Sám už byl ve sportovním důchodu, s trénováním skončil. Když se ohlédl zpátky, sypal z rukávu zážitky, jimiž se mohl pochlubit málokdo. Na brusle se postavil jako malý kluk. V Havlíčkově Brodě, odkud pochází. Mezi pahorky Vysočiny byl vždycky tvrdší život než v metropolích, možná proto ale odtud pocházejí zocelenější osobnosti. "S klukama, jako byli Holíkové nebo Honza Suchý, jsme hráli fotbal a dělali jiné sporty, nejvíc nás vždycky bavil hokej. V Brodě pak postavili umělou plochu, tréninky řídil Honza Tománek. Vzhlíželi jsme k Vencovi Chytráčkovi, což byl první reprezentant z Kotliny. Chtěli jsme být jako on," upozornil.
Mezi mantinely to Augustovi vždycky šlo. Bojovný útočník uměl přitvrdit i dát gól, jeho život zásadně ovlivnila Jihlava. "Šel jsem tam na vojnu a zůstal. Víte, já jsem místní patriot. Vysočinu mám rád, nedovedu si představit, že bych žil jinde. Měli jsme tehdy kvalitní podmínky, vedli nás špičkoví trenéři Pitner s Neveselým. Sešla se správná parta hráčů, která táhla za jeden provaz. Ukázalo se to v osmašedesátém, po okupaci vojsk. Byli jsme na turnaji v Německu a Švýcarsku, Lidé z vedení nám řekli, že kdo chce, ať zůstane. Všichni jsme se vrátili. Taky se v Dukle občas objevili kluci, co hráli na sebe. Ale jak říká stará fráze - těm pšenka nekvetla. Naopak hráči jako Milan Nový, Franta Kaberle nebo třeba Plzeňáci zapadli, dostali se do nároďáku. V Dukle se hokejově zlepšili."
Pořád jsme na sobě dělali a také se hecovali. Bez toho to nejde
Jádro Dukly bylo silné a pevné. "Když jsme vyhráli první titul, měli jsme věkový průměr 23 let. Dost nás pocházelo z regionu, pořád jsme na sobě dělali. A také se hecovali. Bez toho to nejde," usmíval se. Dlouholetí kamarádi se kočkovali až hrůza. Hlavně Augusta s Jaroslavem Holíkem, oba si dokonce před pár lety vyměňovali názory přes média. Ale pak si všechno vyříkali. K úspěchům Dukly přispělo kvalitní zázemí. "Bylo na profi úrovni," pravil rázně. Opory Jihlavy brzy pronikly do reprezentace a sbíraly úspěchy. Augusta získal stříbro z olympiády v Innsbrucku, hrál na čtyřech šampionátech.
Ovšem zlatou medaili z mistrovství světa neměl - v letech 1972, 1976 i 1977 chyběl. "Musíme si uvědomit, že byla veliká konkurence. Mnohem větší než dnes. Na soupisky se psalo 17 nebo taky 16 hráčů do pole. Plus dva brankáři. Jsem rád, že se mi povedlo dostat třeba na olympiádu nebo na Kanadský pohár 1976. Skvělá zkušenost. Hrát proti špičkám z NHL, to bylo něco." Hodně si cenil svého prvního šampionátu. "Stockholm v devětašedesátém... Každý ví, co tomu předcházelo. S Vláďou Bednářem jsme byli v týmu nejmladší, moc krásný zážitek. Skončili jsme třetí, ale dvakrát porazili Sověty."
Poslední velký turnaj sehrál Augusta na jaře 1978, šampionát v Praze skončil těsným stříbrem za sbornou. O jediný gól. Vynikající útočník pak v barvách Dukly válel až do sezony 1981-82, kdy se v pětatřiceti letech s vrcholovým hokejem rozloučil. Brzy do něj vstoupil coby trenér. "Takhle jsem to chtěl, trenéřina mě lákala. Poznal jsem řadu osobností, které mě ovlivnily - v Dukle, v nároďáku, celkově." Začínal v jihlavském tréninkovém středisku mládeže, posléze přešel k prvnímu týmu.
Foto: Miroslav Horák, iSport.cz
V sezoně 1990-91 byl podepsán pod posledním - dvanáctým titulem Dukly. "Měli jsme silný tým hráčů, kteří v Dukle vyrostli. K nim se přidali ti, co plnili vojenskou službu." Ovšem po listopadu 1989 se poměry začaly měnit. Augusta musel řešit kupu starostí, které jeho předchůdci neznali. Rok před mistrovským triumfem například absolvoval konflikt s Dominikem Haškem. Legendární gólman odmítl za Duklu nastoupit proti Pardubicím, které měly v soutěži potíže. "Byla to hektická situace. Když jsem se s Dominikem později bavil, přiznal mi, že to měl řešit jinak," vzpomínal Hašek nastoupil, ale záhy střídal. Následně dostal trest a putoval do Liberce. "Lidsky jsem to celkem chápal, trenér však nesmí přijmout ultimátum. Nemohl jsem ustoupit," vysvětlil.
Se zlatou generací byla radost pracovat. Často jsem to míval před očima
V Dukle byl Augusta pes na fyzickou kondici, v tomhle hodně čerpal od Stanislava Neveselého. "Myslím, že v této oblasti jsme poslední dobou trošku zaspali. Bez obecné vytrvalosti nejde opakovat výkon. Objemový trénink je důležitý. Hokejisté mají jiný energetický výdej, dnešní možnosti regenerace jsou zcela jiné než před lety, přesto jsou některé ukazatele fyzické kondice u dnešních hráčů horší než před dvaceti nebo třiceti lety." Nové poměry postupně vedly ke konci armádních mužstev. S odstupem času se ukázalo, že Dukly plnily důležitou roli. Ve věku od 19 do 21 let se mnozí hokejisté výkonnostně zastaví jednoduše i proto, že nemají pořádně kde hrát. Nejsou nuceni tvrdě trénovat, necítí motivaci. Jihlavský klub se propadl do první ligy. "Hodně to souvisí s penězi, i když tvrdím, že jenom finance nerozhodují. Tohle neberu," zdůraznil.
Štěstím českého hokeje každopádně bylo, že v letech 1998-2001 vytěžil maximum z vynikající skupiny hokejistů. Primáty z Nagana, Lillehammeru, Petrohradu a Hannoveru patří do zlatého fondu českého sportu. "Byla radost s těmi hráči pracovat. Na to se nedá zapomenout. Často jsem ty momenty míval před očima. Skutečně krása! Jsem rád, že jsem u toho mohl být," říkal tiše. Tehdejší hvězdy českého hokeje oplácely trenérovi důvěrou a nasazením. Augusta to s nimi uměl, hráčské zkušenosti zúročil na střídačce dokonale.
Osminásobný mistr republiky s Jihlavou sehrál v ligové soutěži 552 utkání a nastřílel 168 branek. V reprezentaci stihl přesně 100 duelů a 24 gólů. Stříbrný medailista z olympiády 1976 startoval na čtyřech MS (1969, 1974-75 a 1978), zúčastnil se prvního ročníku Kanadského poháru 1976. Jako trenér vedl českou reprezentaci v letech 1999-2002, byl hlavním koučem mistrů světa 2000 a 2001, v roce 2002 koučoval elitní výběr na olympiádě v Salt Lake City a následném šampionátu ve Švédsku. Do výčtu trenérských úspěchů náleží také domácí titul s Olomoucí (1994). Člen Síně slávy českého hokeje do posledních chvil sledoval hokejové dění, v jeho stopách kráčí syn Patrik. Bronzový medailista z MS a OH 1992 momentálně působí u jihlavské mládeže a je také asistentem Václava Varadi u reprezentační osmnáctky.
Share on Facebook
