BLOG z OH: Korejci nemají s ničím problém, chválí Ondráček. Dovezl i salámy
Foto: Aleš Krecl, ČSLH
(KANGNUNG, od našeho zpravodaje) Nad dveře do kabiny národního týmu by si klidně mohli pověsit cedulku s nápisem: Práce všeho druhu. Oba kustodi české reprezentace jsou muži na svém místě. Zdeněk Šmíd s Petrem Ondráčkem jsou sehraná dvojka a pro hokejisty dokážou zařídit cokoliv. Zajišťují kompletní servis co se týče výstroje, ale fungují i jako skvělá psychická podpora. Co obnáší jejich práce vám ve svém blogu přímo z dějiště představí Petr Ondráček svým typickým moravským dialektem.
Práce tady máme hodně, je to podobné jako na mistrovství světa. Nejhorší je, než se člověk přestěhuje do základny – šatny, kde pak trávíme skoro celou dobu. Chvíli trvá než se nachystají a doladí věci. Zkrátka než si to sedne tak, aby hráči měli pohodlí hned na začátku.
Šatny jsou tady sice o trochu menší, ale krásně to tady schne a všechno prádlo je vypraný. Korejci se strašně moc snažijou, jsou ochotní. Veškeré servis z jejich strany je fakt výborné.
Předtím jsme byli v Soulu v univerzitní hale, kde nám taky vyšli ve všem vstříc. Bylo to skromnější, ale na dobré úrovni. Všechno bylo v pohodě. Po kempu jsme museli rychle zabalit a přes noc přejet sem. Kluci jeli až ráno, zatímco my jsme se přes noc snažili, abychom měli všechno do tréninku nachystané. Byla to taková čtyřiadvacetihodinová noc, ale jinak to nešlo.
Materiál na olympiádu se balil zhruba dva týdny
Máme s sebou všechno, co potřebujeme. Jde o spoustu věcí, které jsme balili asi čtrnáct dní dopředu. Měli jsme sraz už 29. ledna, takže jsme některé z nich hned nachystali, a pak se to jen doplňovalo. Věci jsme skládali postupně. To, co jsme nepotřebovali, jsme měli nabalené a postupně jsme bagáž doplňovali. Dresy a podobné záležitosti se ale řešily už zhruba půlroku dopředu, což měl na starost Honza Černý. (manažer reprezentace, pozn. red.)
V pátek jsme měli trénink a hned v sobotu se hraje. Devadesát procent hráčů brousí na rozbruslení, někteří třeba po tym. Samotné broušení nám sfoukne asi hodinu a půl. Když kluci odendou do vesnice, nachystá se šatna tak, aby bylo vše na svých místech. Místní odvezou prádlo a veškeré věci.
Dobrovolníci jsou ochotní, z toho jsem strašně překvapený. Ve všem vyjdou vstříc. Nemají s ničím problém, jsou strašně úslužní. S mistrovstvím světa ve Francii se to nedá vůbec srovnat, tam to bylo přece jen strohý. Když něco potřebujeme, nestalo se, aby to nebylo. Jsou fakt strašně ochotní.
Martin Erat brousí jako Jarda Jágr
Když máme před zápasem rozbruslení, jako to bylo před prvním utkáním s Jižní Koreou, zůstáváme se Zdeňkem v hale. Než se nachystají zápasové věci, dresy a štulpny, je to zdlouhavější. Navíc je potřeba udělat pití. Nejdýl trvá to, když jsou zápasy hned po sobě, musíme brousit. Většina hráčů je zvyklá brousit furt, takže bruska jede pořád dokola.
Rádius už mají kluci udělaný, ale zato jsou tady různý druhy žlábků. Trochu náročnější to má Martin Erat, který brousí speciální profil tak, jak ho brousil Jarda Jágr. Má tady ale troje brusle, takže to není až takový problém.
Duše kabiny? První přichází, poslední odchází
Do kabiny před tréninkem jezdíváme zhruba dvě hodiny dopředu, než se rozdá suché prádlo. Musí se udělat pití a řeší se nějaké drobnosti, kdo co chce spravit a podobně. Většinou jsme tady, protože tu máme dobré zázemí. Jsme tady dvě hodiny před kluky a jezdíme hodinu po nich. Po zápase je to o něco delší.
Jinak je to furt stejné. Kluci za námi většinou přijdou večer na nějaké film. Dovezli jsme i nějaký salámy a jídlo, které mají rádi. Vždycky si k nám na chvíli sednou, podívají se na film, povykládají si a jdou spát.
Share on Facebook
