BLOG z MS U20: šampionát pohledem Dominika Lakatoše

Osmnáctiletý útočník Dominik Lakatoš se překvapivě probojoval do kádru dvacítky na MS v Helsinkách, kde potom ještě více zaujal svými výkony. Vstřelil dva důležité góly a byl na ledě pořádně vidět. Liberecký hráč tak dokončil svůj letošní raketový vzestup, kterým upoutal pozornost hokejových fanoušků. Diskuze vzbudil také tím, že je vůbec prvním hráčem romského původu v českém reprezentačním dresu. Jak všechno prožíval sám Dominik Lakatoš? Čtěte jeho dojmy těsně před odletem z dějiště juniorského mistrovství světa.

Fanshop

Dneska odjíždíme z Helsinek a já mám smíšené pocity. Ve čtvrtfinále jsme totiž skončit nechtěli. Přesto si jako nejsilnější zážitek odvážím to, že se dá hrát s úplně každým týmem tady na šampionátu. Přesvědčili jsme se o tom v utkání s Finskem. Hráli jsme svoji hru a lidi to muselo bavit. Byli jsme v kabině semknutí a věděli jsme, že chceme vyhrát. Troufnu si říct, že bez těch vyloučení bychom to zvládli. I tak jsme nakonec mohli jít hrdě dál.

Čtvrtfinále jsme nezvládli, ale nakonec jsme přeci jenom skončili pátí na světě. Za námi je Kanada a ostatní kvalitní týmy. Po hokejové stránce mě tady překvapilo, jak se každá chyba trestá. Nesmíte si vybrat slabší chvilku, jinak vás to prostě semele. To je právě kouzlo toho turnaje, jak je každý tým silný. Přesvědčili jsme se o tom proti Bělorusku, kde jsme museli na poslední chvíli otáčet.

Jinak tady na mistrovství světa bylo suprové zázemí. Měli jsme nádherný hotel a výborný realizační tým. Trenéři a kustodi se o nás perfektně starali, takže nám tady nic nechybělo. Během toho jsme si hodně volali s rodičemi a dostal jsem taky strašně moc zpráv od kamarádů, že mi fandí. Ozvali se i staří známí z dob, kdy jsem ještě hrál v Kolíně. Říkali, že je super mě teď vidět v televizi a že jsou hrdí. To mě potěšilo.

Autor: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Volal mi také Richard Samko kvůli rozhovoru na romea.cz. Bavili jsme se o tom, že jsem první Rom, co uspěl v české reprezentaci. Já ale tohle téma nehodlám moc řešit. Říkám to pořád a říkat to budu - mám tátu Roma, mamku Češku a nemusím se za nic stydět. Táta mě od malička podporoval a finančně dotoval - hokej není levná záležitost a kdybych neměl podporu od rodičů, už dávno jsem nehrál. Takže když má někdo narážky na to, že jsem Rom, tak s tím jsme smířený.

Takoví lidé jsou a vždycky budou, kteří budou kopat kolem sebe. Ať si to každý srovná v hlavě, jak chce. Já jsem si to srovnal tak, že chci hrát hokej a podávat co nejlepší výkony. A co lidi říkají o tom, že jsem Rom, mě nezajímá. Myslím si, že kdo sledoval moje výkony tady v Helsinkách, tak mi snad nemůže říct nic hrozného.

Já jsem vůbec nepočítal s tím, že bych se mohl na dvacítky dostat. Bylo to nádherné, když jsem viděl svoje jméno už v širší nominaci. V tu chvíli jsem si řekl, že se sem chci prostě probojovat a udělám pro to všechno. Musel jsem pak zatnout zuby a jít do všeho na sto padesát procent. Letos mě nabudilo také to, že jsem přičichl k dospělému hokeji. Dostal jsem od pana Pešána příležitost v áčku Liberce a hned jsem věděl, že takovou šanci už nesmím pustit. Myslím, že se to zatím daří a i díky tomu jsem se dostal na mistrovství světa.

Euforie z turnaje už mě ale teď pomalu opouští. Myslím zase na klub - dneska odlétáme domů a hned potom se přesouvám do Liberce. Turnaj prostě skončil a je to za námi. Byl to ale určitě můj největší dosavadní hokejový zážitek - jsou tady nejlepší hráči svých ročníků na světě. Naplnilo mě to úplně novou motivací. Budu hrát pořád svoji hru, plnit pokyny trenérů a hrát na sto procent. Mým vysněným klubem zůstává Los Angeles Kings - doufám, že i po mistrovství světa se mi tenhle sen přiblížil. 

Share on Google+

Hokej.cz doporučuje

Aktuálně z hokej.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz