BLOG z MS 20: Zápisky kustoda Oldřicha Kopeckého
Tým potřebuje ostré brusle, dobře upravené hokejky, vyskládané dresy a občas taky svého psychologa. Všechny tyhle funkci plní na mistrovství světa dvacítek kustod Oldřich Kopecký (na snímku vpravo). Během sezóny zaměstnaný v extraligové Mladé Boleslavi odjíždí už pravidelně na akce mládežnických reprezentací. Přečtěte si, jak Oldřich Kopecký prožívá šampionát v Helsinkách, kde mu pomáhá i věrný parťák Zdeněk Šmíd (vlevo).
Do Finska jsme vyrazili už pár dní předem autem od svazu, protože letadlem bychom všechno nepobrali. Dojeli jsme do Estonska a pak do Finska - tuhle cestu mám vyzkoušenou, už jsem ji párkrát jel. Zdenda měl povinnosti u áčka v Rusku na Channel One Cupu, ale jakmile se vrátil do Prahy, hned jsem ho otravoval a volal mu, aby zařídil různé drobnosti. Myslím, že tady máme všechno a možná i něco navíc. Například šicí stroj - ten je potřeba, ještě před utkáním s Ruskem jsme se Zdendou přišívali nějaké jmenovky.
Vždycky se ale může vyskytnout něco, na co nejste připravení. Ale vzhledem k tomu, že já i Zdenda pracujeme mimo reprezentační akce v klubech, jsme zvyklí, co všechno tým může potřebovat. U mladších kategorií se dá ještě hodně věcí nahradit, když máte v týmu hvězdy typu Jágra nebo Plekance, tak je to jiné. Tady mají kluci taky svoje rituály, ale není to nic extra. Někdo chce takovéhle tkaničky, druhý zase jiné. Někdo pije jenom tenhle nápoj nebo má rád tuhle barvu tkaniček a někdo zase používá jenom takhle tlustou izolepu...
Se Zdendou nerozdělujeme, jestli se staráme o šestnáctku, osmnáctku, dvacítku nebo o áčko. Všechno chceme mít ve svém standardu, abychom měli čisté svědomí. Kluci přijdou do kabiny, rozcvičí se a mají všechno pod nosem. Musí se soustředit na zápas - nemůžou se stát, že nemají stulpnu nebo pití. Teď hned po snídani odjíždíme všechno připravit na zimák. Dresy, nápoje, všechno musí být hezky zařízené. Před Rusy jsem byl nervózní už tři dny, byl jsem na záchodě tak šestkrát.
Jsem nervózní z každého zápasu - i v lize, i tady. Tady se to umocní ještě tím, že je to mistrovství světa. Cítím, že máme dobrý tým a mohli bychom udělat úspěch. Každý tomu dává maximum a v realizačním týmu panuje naprostá profesionalita. Kluci každý den sedí do dvou do tří do rána a řeší hokej - už od přípravných zápasů. A já jsem rád, že můžu být součástí týmu, v klubu mě teď zatím nahradí kluk z Vrchlabí.
V Boleslavi ale nejsou moc nadšení, že mě uvolňují. Jsem tím pádem vedení vděčný, že mi umožnili reprezentovat mojí zemi. I pro hráče i pro kustoda je účast v nároďáku největší meta - když tady nosím ten znak, jsem strašně hrdý. Jsem český patriot a reprezentace je pro mě nejvíc. Tahle akce je ale nepříjemná v tom, že mezitím máme doma s Boleslaví šest extraligových zápasů, o které přijdu.
A taky samozřejmě oželím Vánoce. U mě jsou to už čtvrté mimo domov, rodina na to tím pádem doplatí nejvíce. Když nemáš děti, tak je to něco jiného. Ale já mám dvě a Zdenda taky, a dokonce ještě dost malé. Takže moc děkujeme našim rodinám, že jsou na nás tak hodní. My tady ale nakonec vánoční atmosféru moc nepocítíme - je to jiné, tady jsem na mistrovství světa - neběhají tady všude kolem pohádky. Nakonec neznám svátek ani během extraligy - sobota, neděle - pořád se hraje.
A ať už jsou to chlapi, nebo mladí kluci z reprezentace, vždycky jste pro tým tak trochu jako jejich máma. U těch mladých to ale možná platí dvojnásobně. Kluci přijdou a vylijí si srdíčko, vždyť jsou to ještě na jednu stranu děti. Víme, kdo s kým chodí, kdo se s kým rozešel, nebo kdo má jaké nervy se sestavou. Musíme být jejich duševní chůva. Lidi se většinou soustředí na to, jak kluci hrají, ale nikdo nevidí, kdo má doma jaké problémy. Ale teď už nemám čas, musíme se Zdendou vyrazit na stadion. Budeme tam dvě hodiny před příjezdem zbytku týmu a další dvě hodiny po konci zápasu.
Share on Facebook
