BLOG z MS 20: K brankářům mám pořád blízko, tvrdí kustod Petr Šulan

Foto: Ondřej Kalát

(BUFFALO, od našeho zpravodaje) Šampionát dvacítek zažil jako hráč, bývalý brankář Petr Šulan dělal před 16 lety trojku české reprezentace na turnaji v Pardubicích a Hradci Králové. Letos je zpátky, ovšem v úplně nové roli. Kustod plzeňské Škodovky tvoří dvojici s parťákem Oldřichem Kopeckým. Tihle dva jsou na černou práci, připraveni udělat pro tým první poslední. Nešetří vtípky, povzbuzují, s hráči prožívají úspěchy i nezdary.

"Tuhle možnost jsem dostal přes Zdendu Šmída, který je hospodářem hokejového svazu a vedle akcí reprezentačního áčka jezdil i na šampionáty dvacetiletých. Už loni mě oslovil s tím, že by chtěl, abych byl v Buffalu místo něj. Je hodně vytížený, navíc má malého kluka. Vánoce pro něj začaly mít smysl, takže chtěl strávit svátky doma. Moje děti jsou už naopak starší a chápou to jinak. Samozřejmě to také není příjemné, ale když jsem doma tuhle možnost nadhodil, rodina druhý den přišla a podpořila mě.

V souvislosti s šampionátem dvacetiletých nejde o moji první zkušenost, i když v roli kustoda ano. Během aktivní kariéry jsem se dostal do výběru ročníku 1982, který měl tehdy mistrovství světa v Pardubicích a Hradci Králové. Byl jsem psaný jako třetí gólman, do prvního utkání jsem vyskočil v pozici dvojky za Michalem Fikrtem, protože Lukáš Hronek měl zdravotní potíže. Málem jsem se dostal do brány. Když nám Američané dali tuším čtvrtý gól, trenéři mi řekli, ať se rozcvičím. Ale rozhodčí branku uznali a dál pokračoval Fikrt. Hróňa se pak uzdravil a já strávil zbytek turnaje na tribuně. Ale vzpomínám moc rád, protože probojovat se mezi nejlepší hráče ročníku a zažít atmosféru domácího mistrovství světa, to je prostě čest.

Díky tomu se teď dokážu vcítit do pocitů kluků, kteří reprezentují letos. Jelikož jsem chytal, měl jsem a mám malinko blíž ke gólmanům. Snažím se jim ve všem vyjít vstříc, protože z vlastní zkušenosti vím, co brankáři potřebují. I když to jsou kolikrát banální věci, které by si mohli udělat sami, je na prvním místě soustředění a důsledná příprava. Minulost mi v tomto ohledu pomáhá. Možná je určitá výhoda, že jsem dřív aktivně chytal, ale zase na nijak výrazná.

U týmu jsem proto, abych pomáhal všem hráčům bez rozdílu. Při zápase mám své povinnosti, brankáře víc sleduju většinou jen při rozbruslení. Jakmile začneme hrát, není čas. Dostal jsem na starost hokejky, takže je třeba se soustředit, abych mohl případně rychle reagovat. Na tuhle práci jsme u mužstva dva, s kolegou Oldou Kopeckým děláme víceméně oba všechno. S výjimkou toho, že Olda brousí, což já ne. Mojí povinností je například pití, práce v kabině. Jakmile má jeden z nás hotovo, okamžitě jde pomoci tomu druhému. Jsme dobří parťáci, kteří si pomáhají.

Známe se už z extraligy. Od roku 2010 působím u plzeňského áčka, Olda přišel myslím o rok později do Mladé Boleslavi. Od té doby se pravidelně potkáváme v soutěži, my maséři a kustodi k sobě máme všeobecně blízko. Umíme udělat legraci, což je na turnaji podle mě také důležité. I když – možná nejsme takoví šoumeni jako Libor Kuchyňa s Michalem Kábelem, které jsem u dvacítky kdysi zažil. Ti dokázali víc pobavit. Ale samozřejmě, vtípky tam také jsou. Běz těch to nejde.

Naše práce je permanentní, jednu velkou výhodu ale v Buffalu máme. Jelikož všechny zápasy hrajeme v jedné hale, nemusíme se nikam stěhovat. To je pro nás s Oldou stoprocentně skvělá zpráva. Než jsem na turnaj jel, právě z možného stěhování jsem měl malinko strach. Olda je na třetím šampionátu dvacítek, co jsem od něj slyšel, kabiny nebývaly nic moc. Tady máme sice šatnu malou, ale na dané možnosti je pro hráče parádní. Nemusíme nic převážet, nikam se stěhovat. Podobné to bylo během kempu v Niagara Falls, kde jsme měli dvě kabiny a veškeré podmínky, které jsou potřeba.

Do dějiště turnaje v Buffalu jsme se přesouvali na Štědrý den, ten byl tím pádem docela hektický. Kluci si nechali věci v kabině a my ji pak museli dodělat. Do hotelu jsme přišli po půl osmé večer, rychle jsme se vysprchovali a šli na slavnostní večeři. Nestihli jsme ani žádnou legrácku, ale kluci to měli dobře zorganizované, takže jsme užili velkou legraci. Myslím, že to je důležité. Společně jsme tu dlouho, aspoň na chvilku jsme vybočili ze zaběhnutého režimu.

Jakmile mistrovství světa začalo, jedeme naplno. Já si to užívám. V Americe poprvé nejsem, ale neměl jsem možnost poznat zázemí týmu NHL. Před odletem jsem se domluvil s Jardou Špačkem, který tady hrál a pořád zná spoustu lidí ze Sabres. Přes něj bychom měli mít možnost podívat se do kabiny místního klubu, zajímá mě, jaké mají možnosti a vybavení jako brusky a podobně. Mělo by to klapnout nějak před Silvestrem. Poprvé jsem tu také viděl naživo zápas NHL. Ale utkání Buffala s Bostonem mě trošku zklamalo, chyběla mu kulisa. Čekal jsem víc. Všichni říkali, že Sabres nehrají moc dobře, což má samozřejmě také vliv. Lidí přišlo dost, jenže zareagovali jen na nějakou vážnou situaci. Publikum zahučelo, a to bylo všechno. Trošku jako v divadle.

Jsem však každopádně rád, že jsem tu možnost měl. Práce u dvacítky si vážím, jsou to nové zkušenosti a krásné zážitky. Musím moc poděkovat Martinu Strakovi a celému plzeňskému klubu, že jsem byl uvolněn a mohl se dostat k národnímu týmu. V Plzni mám za sebe náhradu. Zaskočil Jarda Kugler, který šel v létě do důchodu. Ale teď místo mě brousí brusle a já jsem mohl odjet. Škodovku a kluky na dálku samozřejmě sleduju. Stále vedeme ligu, což je paráda."

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz