Bartošák v Přerově terčem nadávek. Slyšel jsem na sebe už horší věci, tvrdí
Foto: Jan Gebauer, www.flashfoto.cz
Po více než dvou měsících opět okusil zápasové tempo. Brankář Patrik Bartošák podepsal začátkem týdne smlouvu s extraligovými Vítkovicemi, s nimiž už několik dní trénoval. Na rozehřátí však navlékl dres prvoligového Šumperku, který zamířil na led Přerova. Místní fanoušci byli kauzou Patrika Bartošáka obeznámeni a hned od samotného úvodu mu to vulgárními nadávkami dávali najevo. „Mrzelo mě to, ale na druhou stranu je to jejich práce,“ líčí Patrik Bartošák.
V dresu šumperských Draků chytal na ledě Přerova od první minuty. Celou dobu působil velice sebejistým dojmem, ani nebylo znát, že by mu chyběla herní praxe. Dobrý výkon Bartošáka nakonec předposlednímu týmu WSM Ligu stačil Šumperku na bod, se Zubry prohrál 2:3 po prodloužení. Samotný gólman, který už je natěšený na svou extraligovou premiéru, se cítil na ledě dobře. I navzdory negativním narážkám ze strany domácích fanoušků, kterým čelil téměř po celé utkání.
Jak jste se cítil po dlouhé době v zápasovém zatížení?
Samozřejmě bych byl raději, kdybychom vyhráli. Na druhou stranu si myslím, že jsme z týmového hlediska odehráli dobrý zápas, kluci mi pomohli, jak se jen dalo. A z osobního hlediska? Na konci už jsem trochu cítil nohy. Ale to je pochopitelné, v zápase jsem nechytal přes dva měsíce.
Pro návrat na ledovou plochu jste si vybral poměrně dobré a svižné střetnutí, co říkáte?
Já jsem si to nevybral (usmívá se). Bylo mi oznámeno, že sem pojedu. Určitě jsem to uvítal, Přerov má velmi kvalitní tým. Takže jsem byl jenom rád, že jsem si proti přerovským hokejistům mohl zachytat.
Jak probíhala komunikace s obránci? Přeci jenom jste s nimi nebyl zřejmě moc sehraný.
Musím kluky pochválit, snažili se se mnou hodně komunikovat. S trenérem jsme si před zápasem řekli, že je třeba, abychom komunikovali a že to vzadu musíme nějak zvládnout. Musím kluky opravdu poplácat po zádech, hodně mi to ulehčili. Když jsem byl za bránou a nevěděl jsem, co s pukem, tak na mě mluvili. Odvedli super práci.
Neměl jste ze začátku trochu strach chodit za branku, rozehrávat kotouče a tak dále?
Ani ne. Myslím si, že moje práce s hokejkou je docela dobrá, nebojím se rozehrát. Ale byl trochu nezvyk chodit pro puky do rohů, protože v Americe se to nesmí. Takže když tam kotouč zůstal chvíli ležet, nevěděl jsem, jestli můžu, nebo nemůžu. Ale že bych se bál hrát nějaké puky? To vůbec.
Na evropském kluzišti jste si zachytal bezmála po šesti letech. Bylo to znát?
Byl by to problém, pokud bych už tři týdny netrénoval ve Vítkovicích. Mám tady natrénováno už hodin a hodin, zvlášť ve Vítkovicích, kde je to obrovské letiště. Zvykl jsem si to a myslím si, že v utkání proti Přerovu to vůbec problém nebyl. Že bych nevěděl, kde stojím, nebo něco podobného, to nehrozilo. Jsem na to zvyklý z tréninku, byl jsem připravený.
Přerovští fanoušci se vám od samého začátku snažili nadávkami znepříjemňovat život. Rozhodilo vás to?
Samozřejmě to zamrzí, že se fanoušci hned od začátku projevovali takovýmto způsobem. Na druhou stranu je to jejich práce, snaží se gólmana soupeře rozhodit, co nejvíc to jen jde. Zkusili to, ale myslím, že se jim to moc nepovedlo, protože já si takové věci moc nenechám pouštět do hlavy. Už jsem na sebe slyšel horší věci. Takže jestli mě pár lidí na tribuně nazve, nevím čím, nijak mě to nerozhodí.
Ve druhé třetině na vás něco pokřikoval i domácí Lubomír Kovařík. Nesla se jeho slova v podobném duchu jako z úst fanoušků?
Ne, to vůbec ne. S Lubou se známe už od doby, co jsem chytal za Vítkovice. Snažil se do mě trochu dloubnout a rozhodit mě. Říkal mi, něco v tom smyslu, že ten další mi tam už padne a podobně. Ale myslím si, že jsme dost dobří kamarádi na to, aby do mě šel s něčím takovým, co na mě pokřikovali fanoušci.
Nastoupit za Vítkovice? Myslím, že už jsem připravený
Zdálo se, že jste kolem sebe v některých momentech zápasu trochu šermoval hokejkou. Chtěl jste si zjednat respekt?
Nemyslím si, že bych měl potřebu si to před sebou nějak pročistit. Ale podíval jsem se na rozhodčího, a ten se nedíval, tak jsem do těch kluků trochu dloubnul. A sudí si toho nevšiml. Snažím se týmu pomáhat, jak jen to jde. A pokud si mě rozhodčí zrovna nevšimne, tak do protihráčů strčím, protože vím, že oni nepozornost rozhodčího také využijí a dloubnou zase oni do mě. Takový zkrátka hokej je.
Cítíte se po tomto v uvozovkách testovacím duelu připraven natolik, abyste mohl nastoupit do utkání v extralize?
Myslím, že už jsem připravený. Samozřejmě to bude změna, ale já se toho nebojím. Jak už jsem řekl, natrénováno mám od doby, co jsem zpátky, opravdu hodně. Myslím, že by nebylo na škodu se do vítkovické branky postavit.
Už víte, jestli odjedete s týmem Vítkovic v pátek do Chomutova? A jestli ano, v jaké roli?
Zatím vůbec netuším, jaký je plán. Teprve se to dozvíme. Rád už bych samozřejmě nastoupil, ale pokud to nevyjde, byl bych rád, kdybych mohl nastoupit potom v neděli doma proti Třinci.
S Kantorem a Dolejšem jste nyní ve Vítkovicích tři brankáři, kteří se perou o post jedničky. Nemůže to navodit negativní atmosféru?
Myslím, že je mezi námi velice zdravá konkurence. Už jsem to říkal vícekrát, všichni jsme profesionálové, víme, že tahle situace může nastat a v kariéře ještě stoprocentně nastane. Je mezi námi konkurence, cítíme to všichni, ale bereme to tak, jak to je. Pereme se o místo.
Varlamov? Dobrá zpráva, že to takhle dopadlo
Možná jste zaznamenal příznivý verdikt v kauze, kterou měl ruský brankář Colorada Semjon Varlamov. Povzbudilo vás to nějak ve vašem případu?
Tohle teď vůbec neřeším, snažím se soustředit jenom na hokej. Ale je to samozřejmě dobrá zpráva, že mu to dopadlo takhle dobře, ale příliš si tohle nyní k sobě nějak nepřipouštím. Moji prioritou je hokej a tohle budu řešit, až bude čas.
Chytáte ve výstroji, se kterou jste letos chytal v zámoří, je to tak?
Ano, jsou to ty NHL velikosti, takže betony mám menší, než bych v Evropě mohl používat, a které bude mít příští rok. Každý beton je menší zhruba o jeden až dva palce, takže je to znát. Když si s betony, které mám nyní, kleknete, buď máte díru u tyčky, nebo mezi nohama. A to byl vlastně v NHL cíl – zvýšit počet branek po ledě, nad ledem. Ale jsem na to teď zvyklý, chytá se mi v této výstroji dobře. Budu ji měnit až v létě, kdy si na ni budu moci zase zvyknout.
„Všichni jsme profesionálové, víme, že tahle situace může nastat a v kariéře ještě stoprocentně nastane.“
Co vy a zámoří? Je to pro vás uzavřená kapitola, nebo si vrátka necháváte pootevřená?
Mám je pořád otevřená. Příští sezonu určitě zůstávám ve Vítkovicích, ale potom mám ve smlouvě klauzuli, která mi dovoluje odejít, pokud by přišla nějaká nabídka z NHL. Ale momentálně nevím, co se bude, či nebude dít. Nyní mám v hlavě jenom to, abych byl pro Vítkovice nejlepší, jaký můžu být.
Share on Facebook
