Americké hokejistky před MS hrozí, že odmítnou obhajovat titul
Foto: Jan Havlovic
Představte si hokejové mistrovství světa v České republice, jehož by se nezúčastnilo české národní mužstvo, protože jeho členové by měli pocit, že si jich jejich vlastní hokejový svaz nejen neváží, ale dokonce je ani nebere vážně. A přesně tohle se může stát při nastávajícím mistrovství světa žen, které má začít v pátek 31. března v pravé poledne místního času v michiganském Plymouthu utkáním České republiky proti Švýcarsku. Zatím to vypadá, že Američanky, tedy obhájkyně titulu, budou chybět.
Měly by nastoupit proti svým odvěkým soupeřkám z Kanady téhož posledního březnového dne. Měl to být bonbónek úvodu, proto ten začátek až v 19:30, aby mohlo přijít co nejvíce diváků.
A teď se ví pouze, že se hráčky měly ve středu sejít ke krátkému soustředění v (na americké poměry) nedalekém (mizerných necelých 400 km) Traverse City, též v Michiganu, ale nesejdou se. Americký hokejový svaz (USA Hockey) oznámil, že se soustředění ruší.
V záchvatu bezbřehého optimismu pak USA Hockey oznámil, že se děvčata mohou sejít den před zahájením soutěže přímo v Plymouthu. Učinil tak po desetihodinové schůzi, kterou obě strany označily za užitečnou. Až na to, že nic nevyřešila. Strany se dohodly na dalším setkání, jenže zatím není známo, kdy a kde by k němu mělo dojít. Možná, říkají zasvěcenci, k němu dojde prostřednictvím přístrojů: buď jako telefonický konferenční hovor, nebo něco podobného za použití počítačů.
USA Hockey tvrdí, že holkám jde v první řadě o prachy.
Nikoliv, říkají hokejistky. Jde nám o to, abyste nás brali vážně. A rovnou poukazují na nášivku na reprezentačních dresech na minulé olympiádě (2014 v ruském Soči). Byly tam připomínky amerických hokejových úspěchů v soutěžích mužů v letech 1960 a 1980, ale nebyla tam ani jedna zmínka o americkém dívčím zlatě z Nagana v roce 1998.
A pakliže se nějaký chlap ozve, že co na tom je, vždyť to je nesmysl, ozvou se děvčata (a celkem oprávněně), že na tom je všechno, protože jim to říká vše o vztahu USA Hockey k ženské reprezentaci.
První důsledek: pořadatelé museli zrušit předturnajový exhibiční zápas mezi USA a Finskem.
Druhý důsledek: bylo by to poprvé v dějinách, kdyby obhájce titulu odmítl obhajovat. Američanky vyhrály šest z posledních sedmi mistrovství světa, nejde tedy o žádná ořezávátka.
Jistě, i hráčky samotné připouští, že peníze hrají také určitou úlohu. V podstatě, během čtyřletého období mezi olympiádami nevidí od USA Hockey tři a půl roku ani halíř.
To je pravda, připouští hokejový svaz, ale honem dodává, že nikdy nepovážoval hráče nebo hráčky za své zaměstnance.
Koukněte se na sever!
Američanky poukazují na své severní sousedky. Když Kanaďanky prohrály v prvním ženském olympijském hokejovém turnaji (1998 v Naganu) ve finále právě s Američankami, řekly hráčky javorového listí svému vedení, že nejsou spokojeny se spoustou věcí, a že by bylo patrně moc dobře si o tom popovídat co nejotevřeněji.
Hockey Canada, na rozdíl od USA Hockey, odpověděl, že na tom něco je.
Kanadské hráčky, vedené obránkyní Therese Brissonovou, vysvětlily hokejovým papalášům, jak si to všechno vlastně představují.
Jak řekla další bývalá skvělá kanadská hokejistka, dnes vynikající komentátorka pořadu Hockey Night in Canada, Cassie Campbellová-Pascallová, šlo hlavně o to, aby obě strany položily karty na stůl.
Ne, že by to bylo jednoduché: „Ale to víte, že jsem se bála,“ řekla Brissonová. „Co když mě vyhodí z reprezentace?“
Mimochodem, zasvěcení tvrdí, že USA Hockey zavřel dveře přední americké hokejistce Cammi Granatové v roce 2006 právě za to, že si dovolila nazvat stávající pořádky pravými jmény. Sestra bývalého hráče (dnes kouče) NHL Tonyho Granata a manželka bývalého hráče NHL Raye Ferrara, dnes komentátora pořadu NHL on TSN, o věci nikdy nemluvila, alespoň veřejně ne, ale kanadské hráčky říkají, že o tom vědí své.
Jistě, připustila Brissonová, jednání s Hockey Canada nebyla procházkou růžovým sadem. Zvláště poté, kdy se děvčata dozvěděla, že Mezinárodní hokejová federace (IIHF) dávala tenkrát vítězi mistrovství světa mezi muži milión dolarů, a ženské vítězky se musely spokojit s 50 tisíci.
Jednání ale měla jednoho společného jmenovátele: obě strany si přály vyhrávat. Ne v jednací síni. Na ledě.
Nakonec vznikl poradní výbor pro špičkové výkony, a Hockey Canada v něm má svého zástupce. A tahle parta začala zajišťovat sponsorské smlouvy pro jednotlivé hráčky i pro celé mužstvo. Hockey Canada souhlasil, že bude hráčkám hradit nezbytná stěhování, lékařskou péči, a že jim bude v olympijských letech platit mzdy.
Pak vybuchla puma.
„Trénovály jsme v Calgary,“ vypráví Brissonová. „Těsně před koncem tréninku přišel nějaký chlap, skočil na led a chvíli s námi bruslil. Nikdo z nás nevěděl, kdo to je a co tam dělá. Potom skončil trénink, přišlo naše vedení, aby nám ho představilo. Byl to Dan O’Neill, president pivovaru Molson, a předal nám šek na milión dolarů na přípravu ke hrám roku 2002 (v Salt Lake City).“
Američanky zatím jen závidí
Američanky se snaží, aby se alespoň přiblížily svým kanadským soupeřkám.
„Snad můžeme mluvit o pokroku,“ řekla jedna z účastnic jednání s USA Hockey, Jocelyne Lamoureuxová-Davidsonová.
Jednání se dále zúčastnilo její dvojče Monique Lamoureuxová-Morandová, dále kapitánka Meghan Dugganová, Hilary Knightová, Kacey Bellamyová a Kendal Coyneová.
Za USA Hockey byli přítomni obzvláště president Jim Smith, výkonný ředitel Dave Ogrean, pokladní Donna Guarigliaová, a ředitelka ženského hokeje Reagan Careyová.
Obě strany vyjádřily uspokojení. Ovšem: uspokojení se omezilo hlavně na to, že se obě strany po čtrnácti měsících, kdy spor začal, vůbec setkaly v jedné místnosti.
Obě strany byly nápadně zticha, když měly mluvit o tom, co se dojednalo, a co ne. Ví se tedy pouze to, že se obě strany shodly, že se bude pokračovát v jednání. Datum a místo známy nejsou.
Hokejistky se nevrátily, alespoň ne veřejně, k tomu, že USA Hockey zveřejnil nedávno seznam jejich údajných peněžních požadavků. Hráčky tenkrát tuto listinu označily za naprostý nesmysl.
„Je to lepší,“ řekla Lamoureuxová-Davidsonová, „než kdybychom všichni vyšli z jednací místnosti se sdělením, že se nic, ale opravdu nic nestalo, a také nestane. Takže alespoň takhle jdeme správným směrem.“
Po kratičkém zamyšlení dodala: „Snad.“
Share on Facebook
