Adam má horkokrevnost po dědovi. David je klidnější, vypráví František Musil

Foto: Karel Málek, Juniorský hokej

(ČELJABINSK, od našeho zpravodaje) František Musil tráví poslední dny v Čeljabinsku, kde jako skaut Buffala sleduje hráče na mistrovství světa U18. Na dálku ho potěšila zpráva, že se do reprezentační přípravy kromě jeho syna Adama zapojí i David.

Fanshop

Adam a David jsou v reprezentaci. Nemrzí vás, že jste v Čeljabinsku?
Teď ještě nic nemeškám. Už o tom ale budu přemýšlet.

Poletíte tedy do Švédska?
Chtěl bych, ale mám doma povinnosti. Mám domácí práce. Jedině, že bychom zavolali nahoru a řekli, ať je blbý počasí, abych nemohl dělat. (usmívá se) Uvidím, musím to projednat s paní manželkou. Nepočítal jsem, že by byl David nominovaný. Myslel jsem, že Třinec ještě Brno trochu potrápí. Navíc: oni už jsou dospělí kluci, oni už tam tátu nepotřebují.

Adam se v přípravném zápase pobil. Tu horkokrevnost má asi v rodině, že?
No, tu má asi po dědovi Jardovi Holíkovi. Nevím, ale asi jo. 

Bylo pro vás emotivnější vidět Adama v českém, nebo v kanadském dresu?
Hele... Já nevím, jestli emotivní je to správné slovo, ale já jsem byl na Adama pyšnej, protože dostat se do výběru Kanady je strašně náročný. Když jsem ještě hrál, tak jsem si to ani nemyslel, ale potom, co jsem měl jako otec možnost sledovat, kolik má Kanada mladých hráčů... To je prostě neskutečný. To musíš zažít. Nemusíš jít na nejvyšší soutěž, můžeš jít na kategorii B, C, ale stejně tam uvidíš hráče, kteří tě něčím zaujmou. Jsem hrdý, že to Adam dokázal. 

David působí klidněji.
David je klidnější po mamince. Ale je i takovej rťutovitej – asi taky po dědovi.

„Chtěl bych jet na Švédské hry, ale mám doma povinnosti. Mám domácí práce."

Přemýšlel jste, že by se Adam a David potkali v národním týmu?
Víš co, ani mě to nenapadlo. Já jsem to Třinci přál. Samozřejmě jsem to nepřál Kometě, protože jsem nechtěl, aby předběhla Duklu v počtu titulů. (usmívá se) Kometa ale hrála výborně. Myslel jsem, že ji Třinec potrápí ještě víc, ale kluci už asi byli utahaní. Přece jenom byli fyzicky menší. Kometa byla těžká, byl to prostě válec. Každopádně jsem věřil, že by je ještě mohli potrápit, takže jsem ani nějak nebral na zřetel Davida a nároďák.

Ani dřív jste o tom nepřemýšlel?
On se David loni vrátil z Ameriky. Tam dostal krátkou šanci, ale v NHL přežil jenom jeden týden. To je život. Ani jsem to moc nevnímal. Já jsem spíš Davidovi přál, aby zvládnul ten přechod. Rozhodl se totiž vrátit do Evropy. Byl snad sedm let v zahraničí a svým způsobem už vyrůstal jako Kanaďan. Ono není jednoduché přizpůsobit se nejenom v hokeji, je to jiné celkově: přístup lidí, společnost, ve které žiješ... Všechno to zapadá do sebe. Ono se to možná nezdá tak důležité, ale je to důležité. 

Hokejové rady už tedy synům nedáváte?
Když se zeptají, tak jo. Ale už jim sám od sebe neříkám, co mají dělat. Protože, kdyby mi řekli: Tati, tak nám to teda ukaž, tak bych asi vypadal trapně. (směje se) Už jsou to dospělí kluci. Mají zkušenosti, navíc ta hra je úplně jinde, než byla za nás. Můžu možná poradit z psychologického hlediska, ale hokej už je úplně jiný. Pokud se podíváš i třeba na Nagano, na které furt vzpomínáme, je ti to někdy k smíchu, když teď vidíš ten fofr, co dneska kluci předvádějí. Jde to dopředu.

A do života jim radíte?
Jo, to jo, když se zeptají. Ale víš, jak to je, když ti táta radí... Musíš opatrně. (usmívá se) Samozřejmě je chceš ale nasměrovat. Když je nejhůř, tak jim řekneš. Ale myslím, že oni jsou natolik vyspělí, že vědí, co mají a co nemají. Každopádně myslím, že David pořád ještě nezavřel dveře do NHL, jen věří, že by to mohlo přijít jinou cestu, proto mu chci být při ruce. Ne ho někam tlačit nebo ho do něčeho nutit, ale když přijde s nějakou otázkou, tak mu na to řeknu svůj názor.

„Byl jsem vychovanej na poctivý práci a na tom, že co si uděláš, tak to dostaneš."

Na jakou radu si nejvíce vzpomínáte vy?
Od táty?

Myslím obecně.
Já jsem vyrůstal trošku jinak než naši kluci. Byl jsem vychovanej na poctivý práci a na tom, že co si uděláš, tak to dostaneš. Žádné věci zadarmo. A tak jsem se snažil vychovávat všechny tři děti, co máme. Já šel životem a musel jsem nabírat svoje vlastní zkušenosti, protože moji rodiče nikdy vrcholový sport nedělali. Samozřejmě mě i mého bratra podporovali, člověk si tím ale musel projít sám. I když, víš co, ono je to někdy lehčí. Možná děcka nepotřebují vědět tolik informací a ještě k tomu tak brzo. Je spíš otázkou, kdy si o to řeknou oni sami. Je potřeba, aby se i spálili. Ale zas nechceš, aby se spálili moc...

Foto: hcdukla.cz

Který spoluhráč vám dal v kariéře nejvíc?
Nejlepší hráč, se kterým jsem kdy hrál, byl Hašek. Vyrůstali jsme spolu v Pardubicích. Já jsem ročník 1964 a Dominik je leden 1965. Je řada lidí, jak v Čechách, tak i v zámoří, na které člověk vzpomíná. I na ty, o kterých třeba ani nevíte, protože se nedostali do národního mužstva. Byli to ale lidi, kteří nás vychovávali: mě, Dominika a celou řadu dalších hráčů. Bylo by proto asi nefér, abych říkal jména. V Americe to pak bylo náročné. Nebylo to jenom o hokeji, ale byl tam i jiný životní styl. Člověk tam čerpal z rad ostatních a doufal, že mu poradí a nasměrují ho správným směrem. Protože tam jsem byl jak Alenka v říši divů. (směje se) Ale nějak jsem přežil a myslím, že se mám dobře.

V hokeji se pohybujete dlouho. Nemáte ho už někdy plné zuby?
Hmm... Víš co, někdy mám. Na druhou stranu si ale vážím toho, co mi hokej dal. Uvědomuju si, že tam, kde jsem, jsem se dostal díky hokeji. Kdybych ho nehrál, tak bych se určitě taky nějak uživil, ale prostě dělám něco, co mám rád a co mě baví. Možná, že ty priority se trošičku mění, že mě teď baví víc sledovat mládežnické kluby a kluky, jak vyzrávají a jak se lepší. Víc mě to obohacuje. Baví mě chodit na stadiony na malé děti a sledovat rodiče, jak to prožívají, tak jako jsme to prožívali my a jak to prožívali zase naši rodiče. (usmívá se) Je to takový koloběh života. Člověk se některým věcem teď možná i zasměje.

„Uvědomuju si, že tam, kde jsem, jsem se dostal díky hokeji."

A kromě hokeje vás baví co?
Mě baví všechno. (usmívá se) Kdybyste se zeptali manželky, tak jsem krajně hyperaktivní člověk. Nedokážu sedět na jednom místě. Takže se zabavím třeba prací venku na naší zahradě. Možná to zní trošku blbě, ale možná, že hokej není na prvním místě – baví mě i jiné sporty. Baví mě žít zdravě, běhat na běžkách, jezdit na kole... To mě naplňuje. Teď, když jsou děcka pryč z baráku, tak člověk hledá koníčky, které může dělat se svojí manželkou. Je to taková další etapa: dřív bylo málo času, protože jsme se starali o děti. A najednou máme prázdný barák. Hledají se proto nové záliby.

Jízda na kole je asi dobrý způsob, jak si vyčistit hlavu.
Je to tak: v létě sedám na kolo a v zimě zase chodím na běžky. Než jsem skončil s hokejem, jako hráči jsme měli nepsané pravidlo, že jsme nesměli lyžovat. Já proto na běžkách stál jen párkrát v životě – jedině, když jsme to měli na Dukle nebo v Pardubicích v zimní přípravě. Potom, co jsem skončil, mi paní manželka koupila běžky k Vánocům. A já jsem tomu absolutně propadl, hrozně mě to baví. Navíc, když jsme se přestěhovali do Kanady, tak to k tomu jenom vybízelo. V říjnu ti napadne sníh a nesleze do dubna. Tam můžeš na běžkách jet klidně i nakoupit.

„Kdybyste se zeptali manželky, tak jsem krajně hyperaktivní člověk."

Od čtvrtka jste na mistrovství světa hráčů do 18 let. V Čeljabinsku i v Magnitogorsku se útočí na divácký rekord. Organizace turnaje je dobře zvládnutá, že?
Jako mladí kluci, za bývalého režimu, jsme do Ruska jezdili hodně. Nám se sem nikdy moc nechtělo, ale věděli jsme, že tady vždycky bude výborný hokej. A ať si říká, kdo chce, co chce, Rusové umí tyhle velké akce zorganizovat. Měl jsem možnost být s Lojzou Hadamczikem – jako asistent trenéra – na olympiádě v Soči, a to byla fenomenální akce. Všechno klapalo. Tohle prostě umí. Jsem velice překvapený, protože jsem si myslel, že jenom v Kanadě jsou schopní a ochotní dostat lidi nejen na domácí zápasy, ale i na utkání ostatních týmů. No a tady hráli Češi s Francií a v hale bylo tři tisíce lidí. Je to pěkné. 

I pro hráče.
Přesně. Je to další krok, kterým se posouvají dál. 

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz